Purgatorium Severuse Snapea

-18- nejistý

Benjamin se rozhlédl kolem sebe a následně svůj zrak stočil zpět k slečně Grangerové. ,,Nemusela jste..." začal, ale Hermiona mu skočila do řeči.
,,Musela. Nechci, abyste si myslel, že vás pouze využívám, aniž bych si neuvědomovala to, že jsem vám dlužná."
Když to říkala, byla překvapená svým klidem a sebejistotou. Zněla trochu jako Snape.
,,Nic mi..."
,,Ale ano, dlužím," pokračovala Hermiona. ,,Jste příliš obětavý a laskavý. Chtěla jsem se s vámi domluvit, požádat vás o laskavost a zároveň sjednat podmínky."
Benjamin pochopil, že je zbytečné tuto situaci obcházet zdvořilostními frázemi, proto pouze přikývl. Číšnice jim donesla hrníčky, oba poděkovali. Ben si do svého čaje nalil mléko. Hermiona si osladila svou kávu. Začala lžičkou míchat horký nápoj.
,,Potřebovala bych, abyste nadále byl mou spojkou. Bez vědomí kohokoliv, pokud by to bylo možné," dodala a lžička cinkala o okraje hrníčku. Ben pochopil, že tím myslí pana Pottera, který první spolupráci zařídil, jemně kývl hlavou, že rozumí. ,,Velice vás žádám, abyste čas od času předal..." zarazila se a polkla, aby nevyslovila Snapeovo jméno, ,,...dopis. A taky trochu dohlédl, jak se mu daří."
Mohl se kvůli této slečně dostat do problémů? Jistě, mohl. Mohl kvůli této slečně přijít o práci? Ano, o tom nebylo pochyb. Ale měla laskavé oříškové oči a nejspíš i dobré srdce. Nedokázal říct ne.
,,Nechci to zadarmo," pokračovala. Ve skutečnosti Hermiona netušila, kolik Benjaminovi Shrewovi nabídnout, doufala, že si sám určí cenu za své služby. Ten však jen polkl a několikrát na ni zamrkal skrz brýle. ,,Kolik byste si představoval?" zeptala se. Benjamin se napil čaje, chtěl tím získat čas.
,,Já nevím," odpověděl Benjamin. ,,Neumím si říkat o peníze. Ani žádné peníze nechci. Navíc to pro mě není zas takový problém občas předat dopis."
Hermiona se nejistě kousla do spodního rtu. Patová situace. Nebylo možné Shrewa využívat zadarmo a nebyli schopni se domluvit.
,,Propočítejte si to a cenu mi oznámíte příště. Jsem schopná zaplatit, ať už určíte jakoukoliv částku." Hermiona nebyla nijak bohatá, ale dokázala by se uskromnit. Ben přikývl na znamení, že si to určitě promyslí. Bylo tak podivné sledovat cizího člověka, který jí vycházel ve všem vstříc. ,,Neznám vás, přitom jsme skoro vrstevníci," začala Hermiona nové téma, ,,takže tipuji, že jste navštěvoval jinou školu, nikoliv Bradavice."
,,Koločary," pravil Shrew.
,,Četla jsem o této škole spoustu knih. Která kolej je ta vaše? Tuším, kam byste mohl patřit..."
,,Puskřet," odpověděl a sledoval Hermioninu reakci. Spokojeně se usmála.
,,Myslela jsem si to. Prostě něco jako náš Mrzimor." Benjamin zvedl obočí. ,,To je myšleno v nejlepším slova smyslu. Mrzimorští jsou skvělí lidé," ujistila ho.

Několikrát do týdne začali Severuse vodit do společné jídelny. Občas se dokonce dočkal teplého jídla. ,,Za chvíli se přijde podívat, co tu děláte," zašeptal Severus tiše. Ricky a jeho kumpáni okamžitě odstoupili od sebe, posedali si zpět na svá místa, vše schovali a tvářili se jakoby nic. Bachař skutečně přešel celou jídelnu a změřil si všechny muže pohledem.
,,Copak to tu provádíte, chlapci?" zeptal se rádoby přátelským tónem.
,,Ale Jimminy nám říkal vtip," řekl Ricky.
,,Vážně? Jakejpak? To bych si rád poslechl," odvětil bachař.
,,Vy neznáte ten fór o hluchym a blbym?"
,,Ne," odpověděl bachař.
,,Cože?" zeptal se Ricky.
,,Ne," zopakoval bachař.
,,Co?"
,,Povídám, že ne!" řekl hlasitěji bachař a v tu vteřinu mu to došlo a napůl stydlivě, napůl naštvaně práskl rukou do stolu. Vězni se rozesmáli na celé kolo. ,,Dej si na mě bacha!" pohrozil bachař Rickymu. Severus Snape tomu celému přihlížel a přemýšlel o tom, že nikdy nevěřil, že bude ve vězení pomáhat takovým idiotům. Byl docela vděčný, že se tohle k Hermioně nedostane. Nechtěl, aby věděla, jaký člověk se z něj stal. Nejspíš ani nikdy nechtěl, aby přišla na to, jakým člověkem odjakživa byl. Zároveň si přál, aby ho Hermiona znala skrz naskrz, aby znala jeho tajemství, jeho přání, každý jeho názor. Vstal od stolu, bachař ho společně s ostatními odvedl do cel. Seděl, držel v ruce její dopisy. Bohové, proč byl tak odtažitý?! Proč se k ní chovat tak odměřeně?! Co by nyní dal za to, aby mu nabízela ruku, aby ho objímala, aby na něj starostlivě koukala a ptala se, co Severus potřebuje. Ji. Potřeboval ji. Potřeboval Hermionu. Jeho život byl vždy prázdný, ale nyní ten fakt na něj doléhal z chladných stěn vězení a nemohl mu uniknout. Zavřel oči, pevně zaklapl svá víčka. Jen jedinkrát ji držet v náručí! Nebo se jí moct aspoň letmo dotknout. Jen naposledy, na pár vteřin, si dovolit vzplanout... Pak by klidně mohl spokojeně zemřít. Jen kdyby mu bohové dali tu možnost, tu šanci, ten jeden moment, kdy by propadl sladkému šílenství... Pomalu vydechl a otevřel oči. Bláznil už teď, nebylo však na tom nic sladkého. Bylo to pošetilé, trapné a hloupé. Scvakl své zuby k sobě, zamračil se sám nad sebou. Proč snít? Proč doufat? Vždyť vše bylo ztracené.