Purgatorium Severuse Snapea

-24- zamilovaní

Hermiona se cítila milovaná. A tomu pocitu se nevyrovnalo nic na světě! Naskakovala jí z toho husí kůže, přitom to v jejím těle hřálo. Ruce se jí třásly, přesto byla podivně vyrovnaná se vším, co by jim mohlo stát v cestě. Naplnila ji láska, naplnila ji naděje. Mám Vás rád. Znělo jí to v uších, snažila se představit si, jakým tónem by to řekl. Mám Vás rád. Četla to stále dokola a pokaždé při této větě její srdce začalo bít jako splašené.

Severus Snape nikdy nebyl milován. A najednou... Neodvažoval se na to ani pomyslet. Domníval se... Doufal... Modlil se za to, aby jeho domněnka byla správná... Hermiona ho měla ráda. A on... A on měl rád Hermionu. Byl do ní zamilovaný. A tolik se toho bál! Neznal takové city, neměl nikdy štěstí, nechtěl si dovolit se radovat, protože se bál konce. Přesto to byl tak nádherný, zdrcující cit! Jeho hruď vřela, když pomyslel na Hermioninu krásu, na její tělo, na její duši... Bohové, ztrácel rozum! Hrozně se toho obával. Nikdy ve svém životě ničemu nepodlehl, vždy se hlídal, měl nad sebou kontrolu. Stačila jedna dívka. Duši by prodal ďáblovi, jen aby ji držel v náručí! Bojoval sám se sebou a prohrával. Už nemohl řídit své kroky rozumem, zamilování do Hermiony bylo silnější.

Harry pozoroval Hermionu celou dobu, co seděl naproti ní. Pomalu ujídal jogurt a zamyšleně se mračil na ni i na mléčný výrobek. Nakonec se odhodlal promluvit. ,,Vypadáš jinak po všech těch měsících," řekl. Hermiona vzhlédla od svého šálku, na který se zasněně usmívala. ,,Vypadáš šťastně," dovysvětlil.
Tak přece jen to na ní bylo vidět! Hermiona tušila, že všechno to zamilování skrývat nedokáže. ,,Vážně?" opáčila, i když to vlastně ani otázka nebyla, když znala odpověď.
,,Jo. Je to moc příjemná změna. Prozradíš mi, co za tvou radostí stojí? Nebo spíš... kdo?"
Hermiona se stydlivě pousmála a sklopila zrak. 
,,Nemusíš, jestli je příliš brzy," ujistil ji Harry, protože hned poznal, že jeho kamarádka ještě není připravená mluvit o tom, co natolik změnilo její život.

,,Seš v pohodě?" zeptal se Ricky u oběda. Severus neodpovídal, hleděl někam do dálky - skrz mříže, skrze zdi, míle a míle daleko. ,,Hej, Seve!" ozval se znovu Ricky a jeden z jeho kámošů do Severuse žďuchnul loktem. To už Severuse vrátilo do reality.
,,Pardon?" pravil pouze.
,,Teď jsem řekl, jakej máme plán. Poslouchal jsi?"
Severus chvíli mlčel, pak mírně nejistým hlasem odvětil: ,,Půjdeme někam... Budeme něco dělat..."
Ricky protočil oči v sloup. ,,Co s tebou je, chlape? Seš úplně mimo."
Severus pokrčil rameny. Ale věděl moc dobře. Jeho zamilovanost zastínila všechno ostatní. Dokonce si nevšiml, že vězně z jiné oblasti Azkbanu přesunuli na stravování sem. Neviděl ty dlouhé blonďaté vlasy, které se nově objevily v této kantýně.

Benjamin Shrew usedl na postel, brýle položil na noční stolek. Díval se na zeď, kde (kromě jeho diplomu z Koločar) nebylo nic. Koukal se tam a jeho představivost malovala na zeď tvář slečny Grangerové. Čím ho očarovala? Sám netušil. Měla ho omotaného kolem prstu a ani o tom nevěděla. Možná to byly ty nezkrotné kudrliny, nebo ten jemný úsměv, snad její chytré řeči, nejspíš taky její zájem o nechtěného člověka zavřeného v Azkabanu. Dojímala ho. Benjamin svěsil ramena a sklonil hlavu.

Měl už dávno spát, ale Severus nedokázal usnout. Zvedl se a chodil sem a tam. Neklidně popocházel a hledal ve svých myšlenkách klid, hledal Hermionu.

Hermiona nezamhouřila oka. Bloumala bytem, Křivonožka ji znepokojeně pozoroval. Severusi, ach, Severusi, pomyslela si.

Zastavil se. Zůstala stát na místě. Cítil teplo jejího těla. Cítila jeho přítomnost. Zavřeli oči a jejich duše byly spolu. Kdyby mohla, objala by ho. Kdyby to dokázal, držel by ji ve svém objetí. Skoro se dotýkali, skoro se k sobě mohli tisknout. Ten hřejivý pocit je obklopoval, procházel jejich dušemi i jejich těly. Oba si přáli, aby tento moment nikdy neskončil. Byla na dosah, byla tak blízko, že ji mohl skoro políbit na čelo. Jeho rty byly tak blízko, že skoro cítila, jak ji líbá na čelo. Po tváři Hermioně stekla slza, když dopadla na zem, vše se rozplynulo. 

Hermiona doklopýtala k posteli a padla do peřin. Netušila, co se stalo. Ani netušila, jestli se to skutečně stalo. Byla však tak omámená, že jí bylo jedno, co to bylo, protože to bylo nádherné.

Severus se opřel o zeď. Potřeboval oporu, protože byl stále v mrákotách. Jestli někdy něco potřeboval, bylo to tohle. Ať už to bylo cokoliv, bylo to překrásné.

Benjamin Shrew nemohl spát. Celý život byl sám, byl na to zvyklý... Ale nyní se cítil osaměle. V jeho duši byl chlad. Mohl jen toužit. Mohl jen snít.