Purgatorium Severuse Snapea

-3- odtažitý

,,Vás bych tu tedy vůbec nečekal. Těšil jsem se na pana Pottera," řekl Snape lhostejně. Seděl na svém místě u stolu. Hermiona už se mu ani nepokoušela potřást rukou. Usadila se naproti němu.
,,Nakonec Harry souhlasil s tím, že za vámi dnes přijde," pravila Hermiona, aby ho vyvedla z omylu. Snape na ni pohlédl s pozvednutým obočím, ale stále se tvářil otráveně.
,,Tak proč  jste tu místo něj vy?" zeptal se, ale nezdálo se, že by ho to zajímalo.
,,Protože jsem chtěla," odvětila krátce Hermiona.
,,Nechápu. Měla jste k tomu nějaký důvod? Nebo jste se prostě jen chtěla cítit jako veliká pomocnice, která navštěvuje odsouzence? Přála jste si cítit se jako zachránkyně?"
Hermiona se zamračila. Nenaštval ji, jeho reakce byla vlastně typická, trápilo ji něco jiného. ,,Vy mě skutečně neznáte, že?" zeptala se místo odpovědi. ,,Vy si to skutečně myslíte. Domníváte se, že vám chci pomoct, abych se cítila líp. Stejně tak jste si myslel, že se učím jen kvůli dobrým známkám. Nikdy vás nenapadlo, že prostě a jednoduše miluju vzdělání. Stejně tak vás teď ani na vteřinu nenapadlo, že by mi na vás mohlo záležet."
Snape se nahnul blíž k Hermioně, i tak je však dělil hodný půl metr stolu. Zahleděl se jí do očí. Jeho pohled byl děsivý, jeho hlas byl hluboký. ,,Tak povězte... Záleží?" Hermiona zaváhala, ale pohledem neuhnula.
,,Jistěže mi na vás záleží," řekla pomalu a opatrně. Nebyla to tak docela pravda. Snape jako člověk ji nijak nezajímal, Snape jako právní situace ji však velice zajímal. Už z principu, už protože mu vážně křivdila, už protože se to prostě slušelo. 
,,Lžete," pravil Snape, ale nijak dotčeně to neznělo.
,,Ne tak docela," pravila popravdě Hermiona.
,,Ne tak docela?" zopakoval.
,,Je to složité. Z osobního hlediska se na vás nedokážu podívat jinak než jako na člověka, který mi celé roky dělal ze života peklo. Ale z morálního hlediska... Když se mi někdy podaří povznést se nad vlastní názory na vás... Mi na vás jako na členovi Řádu záleží."
,,Ty vaše chytrácké odpovědi," odfrkl si Snape. ,,Radši toho necháme."
To bylo podle Hermiony chytré rozhodnutí. ,,Pravda, přišla jsem kvůli něčemu úplně jinému. Co ty spisy?"
,,Pročítal jsem si to," začal Snape, ,,ale zdá se mi, že je to úplně zbytečné."
,,Nerozumím."
Snape si povzdechl, jako by ho Hermionina přítomnost vyčerpávala. ,,Grangerová, ty pergameny jsou moc pěkné a dojemné, ale jsou naprosto k ničemu."
,,Myslíte, že nebudou potřeba, protože všichni vědí, že jste nevinný?"
Snape trhl hlavou, jako kdyby dostal pohlavek. ,,Naopak. Nebudou potřeba, protože už je předem jasné, že mě odsoudí. A ty spisy? To nikoho nezajímá," řekl Snape a ušklíbl se.
,,Mě ano," řekla Hermiona. Jeho posměšný úsměv se z tváře vytratil. Nic na to neříkal. Zatnul čelist, jako by s něčím bojoval. ,,Myslím si, že si ani neuvědomujete, že jste nevinný."
,,Nejsem nevinný. Nejsem..." Odmlčel se, ale jako kdyby pátral po správné odpovědi, čím vlastně je a čím není. Už před lety ztratil sám o sobě přehled.
,,Dobře. Nebudeme se dohadovat. Pokud vám přijdou spisy zbytečné, tak se s Harrym dohodnu sama, co je ještě potřeba. Vy s tím nebudete mít nic společného."
Snape pohodil rameny na znamení, že je mu to jedno. Hermiona vstala, vzala si složku a kývla na zřízence věznice, že už půjdou.
,,Potřebujete něco?" zeptala se Hermiona. Snape k ní vzhlédl.
,,Prosím?" zeptal se mírně vyveden z míry. Krátce několikrát zamrkal.
,,Jestli je něco, co bych vám mohla přinést..." vysvětlila Hermiona. ,,Chcete něco?" Snape na ni zíral jako na zjevení. Hermionu to znervóznělo. ,,Chápejte, kdybyste potřeboval něco koupit..." dodala, protože se jí to ticho nelíbilo.
,,Nic nechci," řekl Snape, ale znělo to mnohem přívětivěji než celý předchozí rozhovor. Hermiona kývla hlavou.
,,Tak hodně štěstí a mějte se, pane profesore," řekla a odešla. Už ho nikdy nechtěla vidět.