Purgatorium Severuse Snapea

-5- podzimní

,,Proč vypadáte, jako byste vylezla z filmu Za zvuků hudby?" zeptal se mezitím, co se Hermiona probírala z šoku.
,,Proč máte u oka monokl?" otázala se místo odpovědi.
Snape pohlédl směrem ke zřízenci věznice. Hermiona pochopila. Nemohl o tom mluvit. Mohla by ho vyptáváním dostat do ještě větších potíží.
,,Měla jsem dnes letní náladu," řekla tedy. Položila na stůl oblek. ,,Nicméně si vyprošuju, že bych vypadala jako... Jak je možné, že znáte Za zvuků hudby?" zarazila se.
,,Matka měla ráda mudlovské muzikály," odvětil. Hermioně došlo, proč se tak divil jejímu vzezření. Celé roky ji vídal pouze ve školní uniformě, popřípadě v tričku a džínách. Nebyla šatový typ. ,,Děkuji vám za oblek." Hermiona si sedla ke stolu, Snape ji napodobil. Hleděla na modro-fialovo-zelenou modřinu. ,,Byl drahý?"
,,O to se nemusíte starat. Koupila jsem vám ho jako dar," odpověděla. Snape se zamračil.
,,To nepřipadá v úvahu," řekl skoro až naštvaně. Jak se vůbec opovážila mu něco dávat? Neslýchané! Hermiona se jemně pousmála nad jeho vztekáním.
,,Každý jiný by byl rád..." pravila.
,,Já vám kašlu na každého jiného, tohle se prostě nedělá. Nerad bývám dlužný. Nechci vám být zavázán."
,,Ale vždyť nejste... Já za to nic nežádám," odvětila nechápavě Hermiona.
,,Tak to se mi dvojnásob nelíbí!" rozezlil se Snape. ,,Je jasné, že vám budu dlužný, i když mi budete tvrdit, že nejsem." Hermiona byla udivena, jak Snape vůbec neumí přijmout dárek. Nejspíš to za poslední roky nikdy nezažil. Do srdce ji kousla lítost. Pak se však Hermiona lišácky zaculila.
,,Zbývá jediné, pane profesore," začala a bojovala se smíchem. ,,Abyste mi nebyl dlužný, budete mě muset pozvat na něco dobrého do kavárny a knihkupectví."
Snape zůstal němě zírat na Grangerovou. Její spokojený výraz mluvil za vše. Nakonec poměrně klidným hlasem pravil: ,,Pokud jste si nevšimla, jsem ve vazbě, slečno."
,,Až vás propustí na svobodu," vysvětlila Hermiona. Snape se zhluboka nadechl nosem.
,,To si teda počkáte," hlesl. Hermiona věděla, že přehání, ale hrála to s ním.
,,Jsem žena, dokážu čekat třeba celou věčnost," ujistila ho.
,,Pak tedy domluveno. Až budu volný, rád vám koupím klidně celou kavárnu a obchod s knihami. Jestli mě pustí. Což mne nejspíš nepustí. O to lépe pro mě, ušetřím."
Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Vy jste teda škarohlíd."
,,Slečno, jsem vrah. Nemyslím si, že bych byl příliš pesimistický. Vidím to vše až bolestivě realisticky."
,,Nejste vrah, jste hrdina," opáčila Hermiona. Snape se zasmál, ale z jeho úst nevyšel žádný zvuk. Vypadalo to smutně.
,,Jste neuvěřitelně naivní, slečno."
,,Vždyť Brumbál..."
,,Je jedno, co chtěl nebo nechtěl Brumbál," skočil jí do řeči Snape. ,,Měl jsem odmítnout."
,,Nebojte se. Máme přece důkazy..."
,,Nechci důkazy o mé nevině, protože by byly lživé. Naopak, jsem rád, že to skončí. Mám, co jsem si zasloužil. Konečně nemusím nic tajit, skrývat, lhát..."
Hermiona nevěřila vlastním uším. Jak mohl takhle ošklivě o sobě smýšlet a mluvit? ,,Pozítří se uvidí," zašeptala pouze.
,,Budu na vás pamatovat s kavárnou a knihkupectvím," zapřísahal se Snape, aby jí tím ukázal špetku přívětivosti. Hermiona se slabě usmála. Celá situace ji totiž zasáhla a rozesmutnila. Vstala od stolu, stejně tak i Snape. Popošla blíž k němu.
,,Možná se vidíme naposledy," řekl.
,,To neříkejte," požádala ho tiše. Nechtěla si tu možnost připouštět. Snape proto mlčel. Hermiona ho objala. Když se odtáhla, letmo se dotkla jeho tváře. Snape ucukl, protože ho to zabolelo, ale nevydal jediný zvuk. Jen na ni překvapeně hleděl. ,,Hej, žádný doteky!" ozval se zřízenec věznice.
,,Promiňte," hlesla Hermiona a odtáhla se. Nebylo jasné, komu byla omluva směřována - zda bachařovi, či Snapeovi.