Purgatorium Severuse Snapea

-7- vinen

Hermiona Grangerová se vzbudila v pět ráno, uvařila si kafe a opekla si suchý toust. Následnou hodinu strávila vybíráním oblečení k soudu. Nejdřív zkusila šaty, následně sukni, poté jiné šaty... Nakonec skončila (přesně jak předpovídal Harry) v kalhotovém kostýmu. Hleděla na sebe a skoro se nepoznávala. Před včerejškem na sobě měla letní šaty, radostné a rozverné. Nyní měla na sobě černé sako, černé kalhoty a smutný výraz. Bezdůvodně jí po tvářích začaly stékat slzy, rychle je setřela a nalezla v sobě sílu už neplakat. Nebylo proč brečet. Vše bylo na Snapeově straně, neměla se proč strachovat, byla si téměř... téměř... téměř jistá, že vše dopadne dobře.

Hermiona stála na chodbě s Harrym. Ten byl o poznání klidnější, o Snapea se nijak zvlášť nebál. ,,Á! Pan Potter!" ozval se nepříjemný hlas. Harry zoufale pohlédl na Hermionu a ta si soucitně povzdechla.
,,Jsme v háji," zašeptala. Mezitím se k nim probojovala Rita Holoubková se svým falešným úsměvem. Harry a Hermiona nenáviděli málo lidí, ale tuhle mrchu by oba dva shodili ze schodů. Hermiona ji nenáviděla, protože Holoubková byla proradná lhářka. Harry ji nenáviděl ze stejného důvodu, navíc nesnášel tu nejistotu, kterou v něm Holoubková vzbuzovala svými dotěrnými otázkami.
,,To jsem ráda, že vás tu vidím! Řeknete našim čtenářům, proč se tohoto soudního přelíčení účastníte?"
Harry překvapeně zíral na rychlobrk, který se vznášel vedle Rity a čekal na jeho slova. Nikdy si nezvykl na rozhovory s novináři.
,,Chceme dokázat, že Severus Snape nenese žádnou vinu. Chceme očistit jeho jméno a zařídit, aby byl propuštěn na svobodu."
,,Říká Potterova životní partnerka - Hermína Grantová."
,,Nejsem ničí životní..." začala Hermiona.
,,Pane Pottere, je pravda, že chcete předstoupit před soud jako svědek?"
,,Ehm... Já..." mumlal Harry.
,,K tomu se Harry nebude a ani nemůže vyjadřovat," pravila Hermiona rozhodně.
,,Říká životní partnerka a nyní asi i Potterova mluvčí - Hermie Greatová."
,,Já nejsem..."
To už se ale Rita Holoubková otočila na podpatku a svižným krokem mířila k jednomu ze zaměstnanců Ministerstva.
,,No věříš tomu?" otočila se Hermiona k Harrymu. Ten ji jemně objal kolem ramen.
,,Však víš, nejhorší srážka..."
,,...je srážka s blbcem, jo já vím."
,,Pojď, půjdeme si sednout. Brzy na tu nepříjemnost s Holoubkovou zapomeneš."

Starostolec zasedl. Všichni přítomní ztichli. Hermioně se rozbušilo srdce, cítila nával horka a nervozity. Předvedli Severuse Snapea. Měl na sobě oblek, který mu Hermiona koupila. Padl mu přesně a vypadal skoro až pohledně. Hermiona by si nikdy nedovolila hodnotit jeho vzhled, ale tentokrát musela vážně přiznat, že mu vybrala oblek na míru a že v něm vypadá jako štramák. Procházel kolem, ale nevšiml si jí, neviděl ji. Hermiona si přála, aby věděl, že stojí při něm. Napsala to sice v dopise, ale chtěla, aby její přítomnost skutečně cítil a aby mu tím mohla trochu pomoct. Stoupl si před radu soudců. Neviděla mu bohůmžel do tváře, podle jeho postoje však usuzovala, že je strnulý a v obličeji má kamenný výraz. Přitom se neměl čeho bát, tím si byla Hermiona jistá. Věděla, že by neodsoudili nevinného. Kdyby mu to dokázala předem dokázat, určitě by se tolik nebál. Chtěla vrátit čas a dát mu všechnu naději, které ona měla přehršel.
,,Než vůbec začneme," ozval se jeden ze soudců. ,,Měl bych na vás otázku, pane Snape. Proč jste odmítl advokáta, který vám byl přidělen?"
,,Přijde mi to zbytečné. Jsem vinen, nepotřebuji advokáta." V místnosti to zašumělo, Hermiona otevřela ústa v údivu. Nastalo ticho, jen rychlobrk Rity Holoubkové zběsile škrábal do zápisníku. Věděla, že se Snape cítí vinen, ale ani ve snu ji nenapadlo, že odmítne obhajobu a prohlásí se za viníka přede všemi. Tohle nebylo dobré.