Hořící růže

Seděla dívka na zídce.
Sama.
A přála si být sama.
Jenže někdo k ní přišel
A vedle ní klečel.
Chlapec, který ji měl rád
A květinu ji chtěl dát.

Ona ji s úsměvem přijala
Ale pozornost mu nevěnovala.
Přišel k ní nezván
A už vůbec nečekán.

Chlapec pochopil její přání
Před odchodem ji upozornil na klekání.
Brzy bude tma
Radši by být doma měla.
A pak odešel...

Dívka jej uposlechla,
Ale když domu dorazila
Po sirkách chmátla
A růže od chlapce zapálila

Lásku ona nepotřebuje
Láska jen zrazuje.
Za tím si ona stojí
A její tvrdohlavost nikdo neskolí

Lásku pravou nezažila
Nikdy v ní neožila
Jeden kluk ji srdce zlomil
A její duši tím zabil

Jenže jak se tak na hořící růži dívá
Cítí že v ní něco umírá
Ta poslední naděje na lásku pravou
Na ruce má řeku krvavou.

Trn na růži ji probodl kůži
Její probodnuté srdce nevěří žádnému muži
Jenže ona se k smyslům vrací
A svoji pravou lásku ztrácí

Mezitím daleko v jiném domě
Sedí chlapec na posteli smutně
Dívka jejž miloval dlouho chvíli
O něj ani zrak nezavadí
Duše se mu tříští

Cítí jak mu srdce zapaluje
Ale ne touhou, moc se rozpaluje
Srdce se mu na prach mění
A chlapec slzy roní

Dívka spálila růži
Jako chlapcovi duši
Mění se na popel oba dva
Láska zničila oba dva

Ona svou lásku odmítla
Jeho láska si jej nevšimla
Duše jim hoří a pálí se
A červená krev ze srdce