Hořící růže

《Nechte mě mluvit!》

Stojím na pódium a vyčkávám
Na moment kdy se všichni utiší
A já budu moct začít můj projev
Který je ze srdce, ze zátiší

Jenže všichni nahlas křičí
Mluví jen spolu
Já nejsem střed vesmíru
Nejsem hostem u stolu

Mluvím, ale samu sebe neslyším
Přes jejich slova z úst hříšných
Nepřekřičím je
Má hlava je plná myšlenek odlišných

NECHTE MĚ MLUVIT!
Zakřičím zoufalstvím, ale zvuk nevychází
Co se to děje?
Že slunce již za okny zachází

Všichni se zvedají a utichnou
To je má příležitost!
Jenže i když se mi z úst linou slova
Není to jejich záležitost
Odchází...

Oni odcházejí!

V koutě hraje klavír
Jeho tóny duní místností
To on jest narušitel
Pod zvukem klavíru praskají mi vnitřnosti

Jeho zvuky jsou moc hlasité
Bití mého srdce neslyším
Prsty klouzají po klávesách rychleji a rychleji
Tu melodii neutiším

Z plic mi vychází křik
Sklapni!
Ticho!

Nechte mě tóny jízlivé mluvit
Nelahodíte mým uším
Tak jako vám můj hlas
Bolestné slzy marně suším

NECHTE MĚ MLUVIT!