Hořící růže

《Sníh milenců》

Sníh lehounce padá z nebe,
Na dva mladé milence.
Dívka se zimou celá klepe,
Chlapec ji k sobě přitiskne lehce.

,,Neboj se drahá,
Zima ti nebude
Nestojíš tady přece nahá
V mé náruči ti dobře bude,"
Zažertoval mladík.

,,Já vím, je teplo u tebe.
Můj milý, slib že vždy tu budeš,
K nohám mi přineseš modré z nebe
A na mé hrudi každou noc usneš."

,,Slibuji ti" odvětil mladík a rty zmodralé zimou políbil.

Dívám se na ten obraz
Jako z filmu
Úsměv a slzy objeví se naráz
Žárlivost má v hlavě už svou dílnu
Kde den co den pracuje.

Ten chlapec...jsi Ty.
A ta dívka je...Ona
I když jsem to měla být... Já.

Také jsme se spolu smáli,
Nad našim humorem.
Tulili se, objímali,
Teď se cítím jak prolezlá morem.

Sliboval jsi, že milovat mě budeš navždy
A že jsem ta nejkrásnější dívka.
Slyšel to od tebe každý,
Ale ty už jsi přede mnou zavřel dvířka.

Dal jsi srdce dívce jiné
Mě zanechal samotnou na dně
Tvoje pozornost mě mine.
Ani se nepostavím na dlaně.

Venku padal sníh
V ten den kdy viděli se naposled
Doprovázel nás společný smích
Tvůj hlas sladký jako med.

My prosincový sníh po sobě házeli,
A pod lampou se líbali.
Teď lednový sníh užíváš si s ní
Každou noc sníš už jen o ní.