Cítím se jak při zápalu plic
Když vzduch chytám těžko
A žebra už mě bolí
Při každém zakašlání
Zvuky kuřáka
Ze mě vychází
Přitom dým v plicích žádný
Ale tvé hříchy
Mě nutí se k té myšlence
Vracet, tajně po nocích
Nikdo ani netuší
Co v hlavě mi běží
Však věř, že ty sladké lži
Z tvých úst
Poslouchám nejradši
Jemně mi duši hladí
A přitáhnou si mě pevně do objetí
Pověz, byly tvé city pravé?
Nebo jen iluze ze snů?
Zakašlu znovu,
A na podlahu dopadají
Kusy mého srdce,
Které si tak hezky uzdravil
A pak začernil barvou temnou
Nechal zhnít
A za jiným štěstím ses rozhodl jít
ČTEŠ
Hořící růže
PoetrySbírky mých básních, které mají zatím své místo jen v poznámkach. poezie, ti duši pohladí poezie, ti slzy vyleje poezie, ti pravdu poví poezie, ti srdce rozpaře i zahřeje...
