Z mých úst se derou slova
Ani nevím co znamenají,
Dále se derou
A já lituji všech chvil kdy vyšli na povrch.
Tolik věcí,
co si slyšet nemusel
přesto je tvůj mozek zpracoval
do paměti uložili se
PROKLÍNÁM!
Proklínám jazyk svůj, na němž ta slova visí
čekající na okamžik
kdy budou moct změnit tvé vnímaní
osoby mé
PROKLÍNÁM!
Proklínám mysl svou
neopatrnou,
že nedokáže mě více ovládat,
krotit slova
a odhalit co špatné jest
Kazit svou vlastní reputaci
cítit že pohled tvůj se změnil
už ty oči nejsou stejné
už názor tvůj přeměnil se
jako listí na podzim
jako chameleon
jako já snažící se měnit vše ohledně mě
abych se už proklínat nemusela
ta ústa co jsou jako Pandořina skřínka
co vypouští do světa jen to špatné.
ČTEŠ
Hořící růže
PoetrySbírky mých básních, které mají zatím své místo jen v poznámkach. poezie, ti duši pohladí poezie, ti slzy vyleje poezie, ti pravdu poví poezie, ti srdce rozpaře i zahřeje...
