Postava schoulená
Sedící na posteli
Slzami kolem krku škrcená
Smutné pocity ji přepadly
Křičí
Řve ven všechny své emoce
Mezi lidmi však mlčí
O tom jak černé má plíce
Zrcadlo před sebou má
Na zdi visí
Pěst odhodlání zatíná
Na ničem už nezávisí
Ve střepech po podlaze
Stále vidí odraz svůj
A jako tmavé šmouhy na obraze
Stejně tak po moři pluj
Nenáviděla svůj úkaz
Při pohledu na jiné
A ty střepy jsou ten důkaz
Že sobě se jen tak nevyhne
ČTEŠ
Hořící růže
PoesíaSbírky mých básních, které mají zatím své místo jen v poznámkach. poezie, ti duši pohladí poezie, ti slzy vyleje poezie, ti pravdu poví poezie, ti srdce rozpaře i zahřeje...
