Seděla dívka na zídce.
Sama.
A přála si být sama.
Jenže někdo k ní přišel
A vedle ní klečel.
Chlapec, který ji měl rád
A květinu ji chtěl dát.Ona ji s úsměvem přijala
Ale pozornost mu nevěnovala.
Přišel k ní nezván
A už vůbec nečekán.Chlapec pochopil její přání
Před odchodem ji upozornil na klekání.
Brzy bude tma
Radši by být doma měla.
A pak odešel...Dívka jej uposlechla,
Ale když domu dorazila
Po sirkách chmátla
A růže od chlapce zapálilaLásku ona nepotřebuje
Láska jen zrazuje.
Za tím si ona stojí
A její tvrdohlavost nikdo neskolíLásku pravou nezažila
Nikdy v ní neožila
Jeden kluk ji srdce zlomil
A její duši tím zabilJenže jak se tak na hořící růži dívá
Cítí že v ní něco umírá
Ta poslední naděje na lásku pravou
Na ruce má řeku krvavou.Trn na růži ji probodl kůži
Její probodnuté srdce nevěří žádnému muži
Jenže ona se k smyslům vrací
A svoji pravou lásku ztrácíMezitím daleko v jiném domě
Sedí chlapec na posteli smutně
Dívka jejž miloval dlouho chvíli
O něj ani zrak nezavadí
Duše se mu tříštíCítí jak mu srdce zapaluje
Ale ne touhou, moc se rozpaluje
Srdce se mu na prach mění
A chlapec slzy roníDívka spálila růži
Jako chlapcovi duši
Mění se na popel oba dva
Láska zničila oba dvaOna svou lásku odmítla
Jeho láska si jej nevšimla
Duše jim hoří a pálí se
A červená krev ze srdce
ČTEŠ
Hořící růže
PoetrySbírky mých básních, které mají zatím své místo jen v poznámkach. poezie, ti duši pohladí poezie, ti slzy vyleje poezie, ti pravdu poví poezie, ti srdce rozpaře i zahřeje...