Co to vlastně je?
To co se nám všem děje?
Svíravý pocit,
Zrychlený tep,
Strach,
Nervy praskají,
Nejsme na to příliš mladí?
Dospělí nás učí,
Stres zažiješ až v práci.
S tím tedy nesouhlasím,
Mám pocit, že být nejlepší musím
Nejsem pro nikoho dost,
Musím přejít přes most.
Most pochyb a strachu,
Stres je na dalším tahu.
Klepu se přitom pomyšlení, že to má v rukou opět on,
Zdá se že jeho hlas má vyšší tón.
A to je oč tu kráčí,
Jeho pěst mě omráčí.
Nemam se jak bránit
Musím se mu podmanit.
Stres je mým pánem,
Řídím se jeho plánem.
Tak mi pomozte lidičky,
Než bude mít i vaše dušičky.
ČTEŠ
Hořící růže
PuisiSbírky mých básních, které mají zatím své místo jen v poznámkach. poezie, ti duši pohladí poezie, ti slzy vyleje poezie, ti pravdu poví poezie, ti srdce rozpaře i zahřeje...
