Hořící růže

《Ve spárech minulosti》

Minulost.
Můj největší strašák
Moje živá noční můra.

Před kterou se neschováš
Neschováš

Neutečeš ji
Proti ní nemá nikdo šanci

Jednou tě dožene a chytí tě do spárů
Které tě chytnou a nepustí
Drápy se ti zaříznou do kůže
A krev z tebe proudí

Krví, slzy, smutkem a strachem se ona živý
Ta nestvůra, která ti spí pod postelí
Nebo také ve skříni
Či na zahradě, kde pije ranní rosu

Žije prostě všude

A sleduje tě
Pozoruje
Vyčkává na chvíli
Aby tě mohla polapit
Jako šelma na kořist
A věř že ona tě polapí vždycky

Právě teď mě svírá
Ruku kolem mého krku drží
Dusí mě
Probodává kůži

Podmaním se jí
Stejně jiná možnost není

Teď před očima střípky minulosti
Ale jen té černobílé...

Cítím tu bolest jako před lety
Slzy se mi po tváří kutálý
A v srdci píchá
Hůř se mi dýchá

Ona si tu bolest vyžívá
Dosahuje vyvrcholení
Moje slzy polyká
Můj strach pojídá

Hlad již dlouho měla

Zachvilku se pustí do mě samotné
A narve si mě do chřtánu
Není cesty úniku
Minulost si mě vzala pod křídla
Kde mě teď ukrývá
Vězení, tak se přesně cítím
Vězeň té minulost ohavné