"Ahoj mami." Zakřičela jsem do domu. "Ahoj Amy. Jsme v obýváku." Ozvala se. Dali jsme si dolu boty i bundy a šly do obýváku. "Ahojte." Usmála jsem se a Obejmula mamku i tátu. "A ty jsi?" Zeptal se táta Tomáše. "Jsem Tomáš. Amy přítel." Obejmul mě a podal mu ruku. "Těší mě. Jsem Lukáš." Usmál se táta. "Martina." Podala mu ruku i Mamka. "Tomáš těší mě." Usmál se na ni. "Tak si sednete." Ukázala na gauč Mamka. "Za chvíli přijde i Karolina s honzou."Usmála se Mamka. Vždy ji měla radši. Nechápu co jsem ji kdy udělala.
"Jak dlouho jste spolu?" Zeptal se táta který si s Tomášem fakt hodně sedl i mamce se líbí ale táta je proste táta. Když se nelíbí tátovi tak je to v prdeli. "Je to jen měsíc." Chytla jsem Toma. "Ale známe se teda déle." Usmál se na mě. "Proč už vlastně nejsi s Markem? Podvedla jsi ho?" Zamračila se máma. "Martino!" Okřikl ji Táta. "Ne to je v pohodě. Ne já jeho ne ale on mě Jo. Kolik už je to téměř pet měsíců ne? Od ty doby co jsem u vás chvíli bydlela." Otočila jsem se na Tomáše. "Jo tak nějak to už je. Hlavně klid zlato." Druhou větu Zašeptal a políbil mě na tvar. "Aha." Řekla máma. "Jak se vlastně znáte?" Zeptal se teď s úsměvem táta. "No jestli si pamatujete Dominika. Tak začali ke mě chodit na tetování. No teda oni u mě už pak krát byli ale začali mě zvát na obědy a poznala jsem jak Tomáše tak dalších několik moc hodných kluků." Usmála jsem se nad tou vzpomínkou. "Takže kvůli tobě se s Karolkou rozešel Dominik?" Ještě víc se Zamračila máma. "Ne. Ne kvůli mě." Ještě víc jsem zmačkla Tomášovi ruku. "Hele nech ji. Už je tady Karolina i s babkou a Tomášem." Řekl táta a usmál se na mě. "Tomáš je můj malý bracha." řekla jsem Tomovi. "Ahoj chlapče." Placli si spolu když k nám běžel. "A ty jsi kdo?" Zamračil se a ukázal na nej. "Přítel tvoji sestry." Políbil mě. "Tak Jo. A půjdeš se se mnou hrát?" Usmál se. "Jasné ze půjdu když ze me tvoje sestra sleze." Zasmál se. Hned jsem seskočila a jen koukala jak malý Tomášek tahá toho mého Tomáše směrem jeho pokojíček. "Ahoj." Zapištela Karolina. Hned mě Obejmula a představila mi Honzu. Byl to celkem hodný kluk. Byl určitě starší jak já. Tmavší pleti a vlasy měl zapleteny do culíku. Nic neříkám ale byl i pěkný.
"Tome klidně si dej to pivo. Já umím řídit." Zasmála jsem se. Přemlouvala jsem ho aby si dal s mým tátou a Honzou pivo. Jenže on nechtěl aby mě mohl hodit domu a aby se mi nic nestalo. Jenže já řídit umím. "Děkuji zlato." Usmál se a políbil mě. Dali si každý dvě piva.
"Kajo fakt nejedeš s námi?" Zeptal se Honza. "Ne ne přijdu zítra vlakem." Obejmula ho. "Jo tak Jo." Usmál se. Rozloučili jsme se a nasedli do auta. Já za volant. Tom vedle a Honza do zadu. Bydlí v Pardubicích. Sice na opačný straně ale v pohodě. Hodila jsem ho domu a šla ke mě. S Tomem jsme oba vystoupili a šly do bytu. Oba jsme únavou padli na gauč. "Tak pojď. Dáme sprchu a jdeme spát. Zítra nás čeká studio a objednávky." Zvedl se a i mě. "Ale víš ze mám ráno tetování?" Zeptala jsem se. "Jo vím. Já budu spát. Ty půjdeš pracovat. Ty moje velká pracovnice." Políbil mě. "Hovado." Zasmála jsem se. "Ale víš ze tam přijdu za tebou. Dělat ti společnost." Zatáhl mě do koupelny. "Vím a teď zmlkni a vlez tam chci spát." Strčila jsem do nej.
-
Jdeme za ruce do studia. Já dodělala tetování a Tomáš mi už stihl vymluvit díru do hlavy ale stejně ho miluji. Vytáhl klíče a odemkl spodní dveře. Pak jsme vyšli až ku studiu a vešli dovnitř. Byl tady Jakub, nobody, Domča, decky a Pepa. Usmála jsem se když jsem viděla Hasana. Dlouho jsem ho neviděla a mám ho moc rada. "Čau sráči." Zakřičel tom. Všichni se na nás otočili. Dokonce vyšel i z nahravačky Kubo. "Ahoj." Rozběhl se ke mě a zvedl mě na ruce. "No co kočko." Zeptal se s úsměvem. "Co co je mi dobře jen už si Tomáše nechte. Při tetování mi vymluvil díru do hlavy." Zamračila jsem se na Tomáše který stal za námi. "Ale hovno. Lze nic jsem neudělal." Urazil se mi přítel no. Jak dítě. "Tak Jo zlato. Pošleme ho dělat objednávky ty jdi třeba s Hasanem tomu si už chyběla." Usmál se. "Děkuji Kubi." Políbila jsem Jo na tváře. Pustil mě na zem a já se ještě otočila k Tomovi. "Promiň zlato." Políbila jsem ho a šla ještě za Radkem ho obejmout. Taky za nobodym. Neobejmula jsem jediné Dominika který na mě hnusně Koukal. Pak jsem si sedla k hasanovi. "Ahoj Amy." Políbil mě na tváře.
"Ty ho miluješ proboha!" Vypískl. "Jasný ze Jo. Ale miluji taky Tomáše a on má přítelkyni a já nechci Tomovi ublížit. Myslím ze víc miluji Toma. Nebudu mu ubližovat když ani nevím jestli mě on chce a jestli mě neodkopne. Já nechci riskovat skvělý vztah s milujícím přítelem kvůli němu." Opřela jsem se mu o rameno. "Chápu tě zlato. Věř svému srdci ale myslím si ze tě Dominik má rad. Víc než to. Nebo tě určitě měl rad. Aspoň se udobřete a neházejte na sebe takový pohledy vole." Šťouchl do mě. "Se uklidní debile bo ti přiletí loket." Zasmála jsem se. "Jsem klidný a ty bez za nim." Ještě jednou do mě šťouchl. Postavila jsem se a šla za nim do nahrávací místnosti. Viděla jsem ze jen čumi do telefonu a nic nedělá tak jsem si k němu sedla. Hned zvedl svůj pohled na mě. "Co tady děláš?" Zeptal se. "Prišla jsem si promluvit. Jestlu ruším odejdu." Chtěla jsem se postavit ale chytil mě za ruku. "Nechci abys odešla." Posadil mě zpátky. "Proč s nim chodíš?" Zeptal se. "Protože ho miluju. Proč s ni chodíš ty?" Taky jsem se zeptala. "Protože chci zapomenout a z části ji i miluji." Opřel se a Koukl vedle. "Proč chceš zapomenout?" Přitáhla jsem si nohy k tělu. "Protože tě miluji." Trochu vykřikl. Zkameněla jsem. Chvíli jsem koukala do blba. Pak jsem se postavila a odešla. Oblékla se vzala věci. Rozloučila se s Pepou a odešla. Po cestě jsem napsala Tomášovi ze mi bylo blbě a odešla jsem proste domu. Otevřela jsem si flašku Jacku.
