"Vstavame zeno!" Vběhla do pokoje Bára. "Né." Zakňučela jsem. Skočila ke mě a začala mě lechtat. "Ale Jo." Zasmála se. "Jo jo už jdu." Snažila jsem se ji odstrčit. "Udělala jsem snídani tak pojď. Pak se půjdeme projít." Slezla ze mě. "Děkuji ty jsi úžasná." Políbila jsem ji na čelo a šla do kuchyně. Snědla jsem lívance které udělala a šla se oblict. "Co dnes děláme?" Zeptala jsem se když jsem vyšla z pokoje. "Jdeme dnes jezdit. Zkusit si to víš jak." Usmála se. "Já jezdit umím. Jako mala jsem jezdila. " Posadila jsem se k ni. "To ne! Tak já budu teď za blbou." Zasmála se. "Nebudeš. Tak pojď. Všechno se nauciš." Usmála jsem se na ni a šly jsme se převléct.
-
Tuhle fotku jsem odfotila před večerem kdy jsme už šly na projížďku. Bára všechno zvládla a já si vše pamatovala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
@yzomandias: jsem rad ze si užíváte holky moje.
@tkeej: užívejte děvčata
Večer jsme padly únavou do postele když někdo zazvonil. "Kurva tam." Zapistela jsem a šla k dveřím. Ve dveřích byl Tomáš i s Jakubem. "Ahoj kluci." Skočila jsem jim okolo krku. Kuba šel do pokoje za Bárou a já šla s Tomem na balkon. Měla jsem jen tilko a volný kraťasy. "Jsem rad ze se usmíváš." Obejmul mě. "Já jsem taky rada." Zapálila jsem si cigaretu. "Kdy se vrátiš domu?" Zeptal se. "No to nevím. Je mi ti s Bárou dobře." Opřela jsem se o zábradlí. "Chybíš mi tam a mě se nechce sem chodit." Chytil mě za pas. "Neboj. Dej mi ještě par dni ano?" Políbila jsem ho na tvar. "Hele mě to mrzí Báro ale my ti ji zítra vezmeme domu." Přešel se mnou do pokoje Tomáš. "Jo sice mě to mrzí a myslím ze by měla chvíli být i s vámi." Usmála se. "Necháme vás spát. Já půjdu s Tomášem do obýváku vy si oddechnete." Postavil se od ni Kuba. "Ne debile. Lehnout. Já půjdu s Tomem do obýváku. Vy aspoň můžete byt spolu." Zastavila jsem ho. "Když to tak chceš." Zasmál se a lehl zpátky k Báře. S Tomem jsme společně odešli do obýváku. Skočil na gauč. Byl v takovým polosedě. Lehla jsem mu na břicho a Obejmula ho okolo pasu. Začal mě hladit po zádech. Necpu ještě Koukal v televizi a pak jsem slyšela pravidelný oddechovaní a jemný pochrupkovani. Došlo mi ze zaspal. Vypnula jsem televizi a přikryla nás peřinou kterou nám před chvíli donesl Kubo. Snažila jsem se zaspat ale neslo to. Představovala jsem si jak tady leží Dominik. Jak mě on mazli a říká mi jak mě miluje. Ze mě nikdy neopustí. Jak mi to vždy říkal. Každou vteřinu mi to říkal. Když neříkal ukazoval mi jak moc mě miluje. To mě mrzí nejvíc. Já mu to odpustila. I když tomu stejnak nevěřím. Nazlobilo mě asi nejvíc to jak vyjel. Kdyby mě jednou podvedl to bych mu odpustila. Podruhé už ne. Ale teď? Teď ho jen chci mít zpátky. Moji lásku. Mého přítele který by pro mě ukradl i cely svět. Při téhle myšlenkách jsem se Rozbrečela. Pomalu jsem vstala z Tomáše a odešla do koupelny. Sesunula jsem se o stěnu a tvar si dala do dlani. "Co se děje krásko?" Zeptal se pravé přicházející Jakub který ale téměř dostal infarkt. "Chybí mi." Zašeptala jsem přes slzy. "No tak Nebreč nebo budu i já." Obejmul mě a posadil si mě na sebe. Byla jsem zabalena v klubíčku na jeho hrudi. "Tak strašně mi chybí jeho přítomnost. Odpustila bych mu na poprvé i nevěru. Mě jen zlobilo jak vyjel. Chci ho zpátky ale řekla jsem mu ze nech se ozve on když bude chtít a já se nebudu vnucovat. Ale chybí mi." Zhroutila jsem se ještě víc. "Nebreč ženo moje. Všechno bude v pořádku ano?" Políbil mě do vlasů. "Půjdu si lehnout. Jdi i ty. Zbytečně se zas nevyspíš." Postavila jsem se a utřela si tváře. "Klidně budu vzhůru tři dny jen abych věděl ze jsi v pořádku malička. Ano? To si pamatuj." Poradně mě Obejmul. Odešla jsem z koupelny zpátky do obýváku kde sedel Tomáš. "Kde jsi byla?" Zeptal se. "Promiň já tě nechtěla vzbudit." Sedla jsem si k němu. "Vzbudilo mě to ze tady nejsi." Vzal mě do objetí a lehl si se mnou. Připravil tady i polštáře takže skvělý. "Chybí ti ze Jo?" Zeptal se. "Nevíš jak moc." Lehla jsem mu na hruď. "Neboj bude lip. Teď jsi pojď oddechnout je toho na tebe už moc." Začal mě hladit po vlasech.
-
"Jak ti je?" Zeptala se Bára když jsem se vzbudila. Samozřejmě jako poslední už všichni tři snídali. "Do pláče." Posadila jsem se a oblékla si mikinu. "No tak ženo naše. Hlavně Nebreč protože budu s tebou." Přišla si ke ke sednout i Bára a Obejmula mě. "Když ono je to tak strašně na píču." Opřela jsem se ji o rameno. Společně jsme se nasnídali a mě si kluci vzali domu. Po cestě v autě jsem měla sluchátka kde mi téměř celou cestu šla písnička BUDE LIP. Ono bude. Jenže při mě musí být můj Dominik. Můj kluk.
