Stáli jsme tam, naproti sobě a ani jeden nevěděl co říct, neměli jsme slova k popsání toho co se tady děje. Vzduchem lítaly syrové emoce. Isaac byl rozladěný z odpovědi, kterou dostal? Co, rozladěný? Naštvaný. Vždycky měl dereka jenom pro sebe a jeho tehdejší přístup ke Stilinskimu nedával o nějakých citech ani znát. Možná...možná opravdu přišli až časem. Pomalu a kradmo, po špičkách. Mohl hádat, jestli tam ty starší, pro něj ještě planou, ale hodlal ten plamen zase rozdmýchat! Derek na druhou stranu nevěděl co se sebou, co s tím tísnivým pocitem, který ho drtil na hrudi, někde v oblasti srdce? Obával se, že to bude něco, na což budou i jeho regenerační schopnosti vlkodlaka krátké.
Nejdřív se ukáže Peter, jako vždy z čista jasna a bez jemu jasného záměru. A pak to stím Stilesem... Nevěděl jestli mají Isaac s Peterem něco společného, když se tady ukázali spolu, hlava mu radila být ostražitý, jenže... "Proč ses vrátil?" zamručel alfa s tónem-jsem nakloněn konverzaci asi jako vosí hnízdo, co padá směrem dolů přímo na tvoji hlavu. "Kvůli t.." "Neříkej mi, že jenom kvůli mě, chci pravdu!" Isaac na něj udiveně vytřeštil jeho modré očiska a pak si povzdechl.
"Nechci ti lhát Dereku. Víš, že to ani nejde, lhát vlkodlakovi. Odešel jsem kvůli sobě. Byla to jen moje chyba, smrt nám každým dnem dýchala na záda a ztratili jsme tolik ...přátel. Čím déle jsem tam zůstával, tím složitější byl návrat. A pak jsem potkal Petera. Derek nad jménem svého strýce podrážděně zavrčel. "Řekl mi, že našel smečku, spíš jenom Alfu s jednou betou. Lovci zabili betu a Peter alfu, aby ukončil jeho mizérii. Bez smečkových pout by dřív zešílel, než by ho ti co to způsobili. Oznámil mi, kam má namířeno a já to vzal jako záminku se sem vrátit za tebou." Derek ho celou dobu pečlivě poslouchal, ani jedno zaškobrtnutí v klidném buchotu srdce. Věřil mu, ač se mu to nelíbilo.
Hale si z něj dovolil odtrhnout oči a začal pochodovat po loftu ze strany na stranu. Nevěděl co s nastálou situací, byl zmatený, možná cítil i nějakou tu radost z Isaacova návratu. Na druhou stranu se už naučil žít i bez něj. Pořád to bolelo, ano, ale Isaac s ním alespoň nepřetrhal smečková pouta. Pořád se chvělo, sotva viditelné, křehké, ale bylo tam. Jemně zaháčkované někde u hrudi.
Isaac ho pořád pozoroval, jako tenisový zápas. Očima šmikal do prava a pak zas doleva, podle prudkého tempa chůze. Znal tyhle rozhodovací rituály. Už ho takhle viděl tolikrát. Ve chvílích, kdy se na ně valilo nezpočet problémů a on se snažil přijít na to ,jak je vyřešit nejlépe všechny najednou. Vykročil ke svému alfovi a jemně ho zastavil. Derek po něm šlehl pohledem s rudýma duhovkama. Beta mu odhalil krk, aby naznačil, že nemá v plánu bojovat, podřizuje se mu.
Bylo to už tak dlouho, kdy Derek tohle zažil, se všemi těmi tvrdohlavými štěňaty okolo sebe, mu nikdo moc úcty neprojevoval. Normální chování smečky pro ně byl jiný vesmír, ale Derek...ten to potřeboval, vyžadoval. Vlkodlaci byli kontaktní stvoření, potřebovali dotyk. Konečně se odhodlal a dotkl se silnou rukou Isaacova krku, promasíroval zátylek, než se zase stáhl. Mladíkova ramena povolila a po doteku se uvolnil. Napjatá situace i zářící oči byli pryč.
"Vítej zpátky." Och, v žádném případě to neznamenalo, že mu odpustil všecičko na jeho listě prohřešků, že mu skočí do náruče a odejdou do západu slunka. Že mu zobe z ruky. Ne, ale mohl tady zůstat. S ním v loftu, jako jeho beta. A jestli Isaaca Peter něco po jejich cestě do Beacon Hills naučil, bylo to nevzdávat se toho, co chceš.
Děkuji NLilien která jako vždy pomohl (řekněme že hodně pomohla😅)
Děkuji a vážím si toho ❤️❤️❤️
ČTEŠ
Secret infatuation (Teen Wolf)
FanfictionTajemství. Každý máme nějaké. Některá se bojíme říct, jiná jsou neškodná někdy i k pobavení. Ale takové tajemství, jenž mezi sebou mají Theo a Liam, se nesmí nikdo dozvědět. Jaké tajemství střeží Stiles? Co neřekne ani svým blízkým?
