Secret infatuation (Teen Wolf)

22

Derek

Ach ano chyby, hromada chyb. Pustil jsem ho do svého života, domu, ke své lednici, osobě a sprše. Nějak takhle bychom to mohli shrnout. Nechal jsem se znovu omámit, strhnout do pekelných propastí. "Hned přestaň!" "Ale ty nechceš abych přestal Dereku, z pusy ti sice vycházejí nějaké těžko rozeznatelná slova, ale přitom se ke mě nakláníš a přibližuješ." "Prostě toho nech Isaacu. Prosím." prosil Derek.

"Toho masírování, ale jak je libo." Jeho úšklebek se snad ještě rozšířil, když svoje ruce omotal kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž. Zaúpěl jsem jako raněné zvíře, když se naše těla srazila. Mokrá kůže s bublinkami mýdla o sebe klouzala. Byl přímo přede mnou v celé své kráse. Blonďaté kudrny mu mokré padaly do těch modrých očí a moje ruce se proti mé vlastní vůli začali zvedat a sápat po druhém tělu! Kdo je o to prosil!? "Jsem přímo tady Der, stačí jenom ..."

Umlčel jsem toho svůdníka hrubým polibkem. Nikdy jsem nebyl trpělivým jedincem a moje nervy právě vypověděli službu. Chtěl jsem všechno mě tak dobře známé a postrádané. Když se naše rty konečně rozdělili, vydal ten nejroztomilejší povzdech jaký jsem slyšel. Pryč byli všechny moje myšlenky na kohokoli jiného. Byl jenom Isaac a ať dělal cokoli, dělal to zatraceně dobře. Popadl jsem ho pod stehny a vyhoupl si ho kolem pasu. Naše pozice se obrátili. nyní byl on ten přimáčknutý ke stěně sprchového koutu a neměl kam utéct.

I kdyby to nebylo jeho záměrem. Pokládal jsem jeden kousanec za druhým v oblasti jeho hrudníku. Obrysy tesáku hned zase mizeli. Chtěl jsem něco, cokoli co vydrží déle a všichni uvidí, že patří jenom mě. Isaac se jemně pohupoval a otíral jak jen mu to malý prostor v mém sevření dovolil. Jeho zlaté duhovky mě zeshora pozorovali zamlžené chtíčem. Chtěl jsem mu dát za vyučenou, chtěl jsem ho potrestat za to, že mě takhle trápil, zkoušel a hlavně opustil.

On se ale od drápu, jež se přesunuli na jeho hýždě ani nesnažil odklonit. "Víc Dereku, potřebuju víc!" Neodpíral jsem mu už nic. Jedním pohybem jsem konečně vnikl do jeho nitra. Oba jsme zalapali po dechu. Zavrátil hlavu dozadu a odhalil tak bělostný krk. Jakoby o to celou dobu žadonil, jevilo se to teďka jako jediná přijatelná cesta. Nato řvala Derekova vlčí stránka, označit, osvojit! Dásně pálili jak se zuby proměnili v dlouhé vlkodlačí tesáky. Jeho lidská stránka si bude snad mlhavě pamatovat železnou chuť krve a to jak hluboko do ramene jeho ostré zuby zajely. Isaac na druhou stranu, se svíjel někde mezi opojným uspokojením a výhrou. Teď byl jenom jeho a nikdo mu ho už nevezme!

Děkuji NLilien, která tuto kapitolu sepsala. ❤️❤️