Howl of Love

XI.

„Můžeš mi říct, kdes tak dlouho byla?" vybafnul na mě Sysel, zrovna když jsem se vrátila z lesa a neměla vůbec náladu se s ním hádat. Položila jsem před něj svoje úlovky. „Na lovu. Sám jsi mi to zadal. A moc se nečil. Narozdíl od tebe něco dělám." řekla jsem a on mi na oplátku věnoval svůj vražedný pohled a tiché zavrčení. Musela si toho ovšem všimnout Popelavka, jelikož byla v mžiku u nás. „Děje se tu něco?"
„Ne, nic se neděje." odvětila jsem přes masku falešného úsměvu. Sebrala jsem kořist. „Odnesu tohle k hromadě s úlovky a vydám se na odpolední hlídku." Popelavka mě zastavila. „Bledule, odpočiň si. Dnes už jsi toho udělala dost. Nasadím do hlídky někoho jiného."
„Ale, Popelavko-" vmísil se k nám Sysel. Asi nedokázal unést, že bych někdy odpočívala. Popelavka se na něj však vůbec neohlédla. „Pro smečku toho děláš víc než dost, a já si toho vážím." řekla s úsměvem. „Tvůj táta by na tebe byl pyšný." Úsměv jsem oplatila, pokývla hlavou a šla si po svých.

****

Dorazil jsem domů. Cestou jsem si samozřejmě vzal buchtu od Amber. Zabouchnul jsem dveře. Talíř jsem položil na stůl a pušku uložil zpátky do skříně. Potom jsem padnul na postel. Moje hlava byla opět přeplněna myšlenkami. A všechny se týkaly jí. Vždycky jsem si myslel, že vlkům rozumím jako ničemu jinému. Ale jí vůbec nerozumím.
Náhle se všechny myšlenky zatemnily a já tvrdě usnul.
     Zítřek byl vcelku normální. Dokonce jsem z vědomí vytlačil všechny myšlenky týkající se včerejška. Aspoň jednou jsem mohl zase žít normální život, tak, jak jsem byl zvyklý.
     Zrovna jsem odpočíval u televize, když někdo zazvonil na zvonek. Kdo by po mně teď mohl cokoli chtít? Přešel jsem ke dveřím a otevřel. Na prahu stála dívka. Měla černé vlasy ve dvou culících. Oblečená byla do volného trička a oči jí modře jiskřily. „Ahoj, já jsem Madison." Nedokázal jsem ze sebe vydat ani hlásku. Zatvářila se rozpačitě. „Teta ti o mně už říkala, že?" „Jo, jasně." odvětil jsem nervózně. Vůbec jsem ji tu nečekal. „Můžu jít dál?" zeptala se. Chvíli jsem váhal. Nechci ve svém domě cizí lidi, ale odmítnout... Určitě by to hned vyžvanila Amber a ta by byla akorát naštvaná. Pustil jsem ji tedy dál. Madison nakráčela do předsíně. „Máš to tu pěkný." řekla, zatímco se rozhlížela po místnosti. „Dík." Madison zamířila rovnou do obýváku. Já ji rychle následoval. „Ty koukáš na The Proposal?" „Ani ne, já u takových romanťáren spíš spím." odvětil jsem a poškrábal se na zátylku. Madison se zahihňala. „Možná bychom se na to mohli dívat spolu?" Usmála se. „Eeh, jo, klidně." Posadili jsme se na gauč a začali se dívat.
     Zhruba v polovině filmu jsem začal tušit, že se něco děje. Madison se ke mně pomalu přibližovala. Do toho ještě zhluboka dýchala a hodně při tom zvedala hrudník. Snažil jsem se dělat, jakože nic, ačkoliv jsem se cítil v rozpacích. Pak mi Madison začla chňapat po ruce. Když jsem ji dal z jejího dosahu, stáhla svou ruku na moje stehno. To mi bylo strašně nepříjemné. Strnul jsem a nevěděl, co mám dělat. Když jsem se nebránil, postupovala dál přímo k mému podbřišku. Bleskurychle jsem vyskočil z gauče. „Hele, myslím, že už bys měla jít." „Co?" „Madison, neber to zle, ale o tohle já nestojím." Madison spadly koutky a sklopila hlavu, ale zvedla se a já ji vyvedl z domu. Hned potom jsem šel zcela zničen spát.
     Další den jsem šel Amber informovat o její neteři. Když jsem tam přišel, bylo mi jasné, že Madison už si přišla vylít srdíčko. Amber nevypadala vůbec šťastně. Přešel jsem k ní a ona zvedla zrak. „Sorene." Zněla napjatě. „Madison mi řekla, co jsi jí udělal. Jak jsi ji vyhnal!"
„Počkej, já ji nevyhnal. Já ji pouze vyvedl pryč, potom, co po mně vyjela."
„Ále, nemaž mi med kolem huby! Madison by se takhle nikdy nezachovala."
„Tak tos ji měla včera vidět. Kdybych ji včera nezastavil, bůh ví, k čemu by se ještě odvážila. Nebo jsem si to podle tebe měl nechat líbit?"
„Sorene, přestaň. Já jen chtěla, abys to s ní zkusil. A ty jsi jí hned napoprvé musel tak ošklivě ublížit."
„Ale já jsem ti jasně říkal, že vztah ještě nechci." vykřikl jsem a do toho praštil pěstí o pult, že se všichni zákazníci na nás otočili. „Myslel jsem, že mi budeš věřit a nebudeš se bezhlavě zastávat Madison, jen proto, že je to tvá neteř." Amber si povzdechla. „Dobře, já si s ní o tom promluvím." řekla. Přikývl jsem a otočil se k odchodu. Amber mě ještě oslovila: „Chápu, že je to teď asi nevhodné, ale myslíš, že bys byl schopný dojít do lesa pro rebarboru? Roste u jezírka." Povzdechl jsem si a přikývl.