Howl of Love

VI.

V klubovně jsem čekal první. Postupně chodili ostatní lovci. „Čus, Nero." „Nazdar, Wyatte." pozdravil jsem se s kámošem a poplácal ho po zádech. Zhruba po deseti minutách jsme byli přítomný všichni. Přešli jsme do místnosti se spadlými knihovnami bez oken. Na smrad plísně se již dalo zvyknout. Posadili jsme se na židle tak, abychom byli v kroužku.
„Tak co, chlapi? Nějaký novinky?" začal Aryan.
„Tak kromě tý zasraný smečky na jihu lesa, nic."
„Jaký? Já o žádný neslyšel." zeptal se zadumaně José. Lovec byl z nás všech nejkratší dobu, a tak se v chování ve smečkách ještě moc neorientoval.
„Na jihu je jedna. Minimálně pět let tam jsou určitě. Včera jsme se tam vydali s Noahem, Louisem a ještě s Denisem, to byl Noahův známej." vyprávěl Wyatt. Já jen poslouchal, s očima zabořenýma do země. „Celkem dost se nám jich podařilo zabít, ale je jich moc. A navíc to odnesl Denis." José těžce vydechl. Slyšel jsem to i já, který od něj seděl nejdál. „Proč jste tam teda šli?", nadhodil jsem. „No, tak hlavně proto, že v ní žije jedna bílá samice."
Zarazil jsem se.
„A bílejch vlků moc není." pokračoval Wyatt.
„Vlastně žádní."
„A vy ji chcete?" zeptal se se zájmem José. „Jasně, že jo. S Noahem už máme plán." promluvil prozměnu Louis. „To by mě teda zajímalo, jakej." „To vám neprozradíme, ale garantuju vám, že příští týden tady bude viset její hlava." řekl a ukázal na protější stěnu, kam se všichni kromě mě otočili. Já se stále koukal do země. Odkašlal jsem. Ostatní do mě instantně vpalovali různé pohledy.
„Je ti něco, kámo?" obrátil se na mě Wyatt.
„Ne,", odvrátil jsem se. „proč?"
„Jo no, všiml jsem si, že seš dneska ňák zamlklej. Normálně tu máš tak desetiminutovej monolog o svejch novejch úlovcích, a dnes?" přidal se Noah.
„No, prostě nemám náladu."
„Nebo jednoduše nic nemáš." uchechtl se.
„Ó, že by náš král lovu byl poprvé horší než já?" zasmál José.
Povzdechl jsem si. Nemám rád, když si ze mě utahují, ale dělají to často. Normálně je ignoruji, ale teď se mi to fakt nelíbí.
„Máte vůbec ještě někdo něco na srdci nebo si tu jenom hodláte ze mě dělat srandu?"
„Ježiš, aby ses z toho nepodělal."
„Jo."
„Nedělej z toho drama."
„Soren - hysterka."
V tu chvíli můj pohár trpělivosti přetekl.
„Tak víte co? Jestli tu nemáte nic lepšího k diskuzi, já se poroučím." Vstal jsem ze židle a opustil místnost.
Chytnul jsem za kliku hlavních dveří, když vtom se z venku ozvaly kroky. Zaváhal jsem, zda dveře otevřít. Nakonec jsem za kliku zatáhl. V zarostlé cestě stál nízký, tlustý blonďák. Sledoval mě s vykulenýma očima. „Co tady děláš?" zeptal jsem se. Ostatní mě evidentně zaslechli a šli za mnou. Kluk se chystal na útěk. Wyatt se vydal za ním. Chlapec zakopl a upadl na zem. Noah, který došel za nima, ho popadl za límec a přitáhl blíž k sobě. „Podívejme, co tu máme. Zvědavý puberťák, který strká nos do cizích věcí." Ve vteřině se tam slétl i zbytek. Já na to pouze koukal. „Lovit vlky je zakázané!" křikl kluk. „A co? Myslíš snad, že kvůli tomu jako přestanem? Asi by sis měl uvědomit co není dobrý." Hned na to chlapci přiletěla pěst do oka. Pak další, a další. Chlapec křičel, skučel, ale nebylo mu to nic platné. „Za tohle budete sedět, šmejdi!" křikl. Mlátili ho, šili do něj, jak do lva, zatímco ve mě se mísily pocity. Dříve bych řekl, že si to prostě zaslouží. Ale teď mi ho bylo.. sám ani nevím, co. Nevěděl jsem, co udělat. Zda mám nějak zasáhnout nebo ne. Nakonec bylo pozdě.
„Hej, Sorene." zavolal Noah a pozvedl do vzduchu zakrvácenou polomrtvolu. „Máš tu čest mít poslední ránu."
Přestal jsem myslet. Přestal jsem vnímat obraz před očima. Jako robot jsem šel naproti ostatním. Obkročmo jsem si sedl na toho kluka. Pomalu na mě otočil hlavu, oči plné slz. „Prosím..." šeptl. Ne, tohle nemůžu udělat. Nechci. Moje ruka avšak mé myšlenky absolutně nebere v potaz. Napřáhla se do pěsti a vrazila chlapci ránu, ze které se už neprobral.
Teď jsem si uvědomil, co jsem to udělal. Já ho zabil. Ostatní se nahlas smáli. Vryla se do mě zlost. Však jsem právě zabil nevinného chlapce, to jim to připadá tak vtipné?
„Kámo, dobře ty." uchechtl se Noah a položil mi ruku na rameno. Já ho beze slova strhnul. Vstal jsem a nasměroval se domů.
„Co je, Sore?"
Naposledy jsem se otočil.
„Chlapi, vy jste svině."