Howl of Love

XIII.

„Počet pastí hodně vzrostl, Popelavko. Teď je opravdu velmi nebezpečné procházet se po teritoriu."
„Mm, chápu. Za soumraku to oznámím smečce."
„A dle mého názoru by bylo dobré přidat nějaké hlídky na noc. Lovci sem přicházejí možná tehdy."
„Jistě. Můžeš jít. A zavolej mi sem Sysla." Kývla jsem a opustila mechový přístřešek. Slunce již zapadalo, takže za chvíli to Popelavka oznámí. Vydala jsem se hledat Sysla, což nebylo tak těžké, jelikož uprostřed tábora se jako obvykle nakrucoval jako koroptev.
„Sysle." oslovila jsem ho.
„Co chceš?" odvětil povýšeně.
„Popelavka tě chce ve svém pelíšku."
„Fajn." řekl neméně chladně a vydal se k velitelce. Já pokračovala přímo za Babočkou, která se právě vrátila s Plamenem z lovu. Když mě zaznamenala, otřela se Plamenovi jemně o kožíšek na rozloučenou a vznešeně kráčela ke mně.
„Tak jaké to bylo?"
„Úžasný." špitla nadšeně. „Vezmeme si něco k jídlu a já ti to povím?"
„To zní dobře."
Vydaly jsme se spolu k hromadě s úlovky.
K večeři jsem si vybrala malou myš, nejsem moc hladová.
„Tak povídej."
„No, nejdřív jsem byla taková nervózní, ale nakonec to bylo fantastický. Byli jsme dokonce u Jezera, kousek od Vodopádu. Na druhé straně si hrála dvě medvíďata. Pak jedno zakoplo a skončilo ve vodě. To druhé se mu pokusilo pomoct, ale to první ho tam stáhlo s sebou. Smáli jsme se, až jsme tam málem skončili taky." Zašklebila jsem se. Inteligence jejich rozměrů mě upřímně nepřekvapuje. „A potom mi řekl - to už jsme byli na cestě zpátky - že-" V tu chvíli se ze Skály předků ozval velitelčin hlas. Všichni se museli neprodleně shromáždit před Skálou předků. „Ale ne, zrovna v nejlepším." vzdychla mezi sousty. Zhltly jsme zbytky večeře a přidaly se k ostatním vlkům.
„Smečko, dnes jsem byla obeznámena s nárůstem pastí v teritoriu, a proto jej budeme radikálně řešit. Starší vlci a štěňata mají odteď zákaz vycházet z tábora. Cvičné lovy pro mláďata se též ruší. Na lov bude Sysel vysílat jen ty nejlepší gama vlky. A ranní hlídky mění na noční."
„Aspoň nemusím zítra brzo vstávat." zašeptala mi Babočka do ucha.
„Proboha, už nám berou i procházky." bručela Skvrnka, s čímž ostatní starší souhlasili. S Babočkou jsme protočily očima.
„To by bylo vše k novým opatřením. Děkuji vám za vaši pozornost a dobrou noc." Odešla zpátky do svého pelíšku a stejně tak se rozešel i dav. I já s Babočkou. ,,Dopovím ti to zítra." řekla nakonec.

****

Otevřel jsem oči. Moje nohy se rozhodly vstát z postele a jít do koupelny. Opláchnul jsem si obličej, abych se trochu probral. Opřel jsem se o umyvadlo a chvíli zíral na svůj odraz v zrcadle. Vzpomněl jsem si na včerejšek. To bylo divný. Ale připadá mi, že čím dýl ji znám, tím víc mě zajímá. Zdá se, že na to místo, kde jsme se se už dvakrát potkali, chodí často. Zajímalo by mě, jestli tam chodí třeba každý den. Vlastně, proč se o tom nepřesvědčit? Sice nechápu, proč se o ní tak zajímám, ale ten včerejšek, no, byl zvláštní, ale svým způsobem hezký. A stejně nemám nic na práci. Fajn, přesvědčím se tedy, zda ji tam potkám i potřetí. Ihned jsem se šel převléknout.

****

Už jsem se probrala. Pocítila jsem rosu na kožíšku. Dnešní ráno bylo vskutku chladné. Nade mnou plynula mlha. Pomalu jsem se vysoukala z pelíšku. Před očima jsem měla vstup do lesa. Ihned jsem si vzpomněla na setkání s tím klukem. Už jsme se potkali počtvrté, z toho třikrát u Vodopádu. Zvláštní, nikdy jsem ho tam předtím nevídala, ale teď tam asi chodívá častěji. Jsem moc zvědavá na to, abych se tam nešla dnes znovu podívat.
     Vydala jsem se tedy k Vodopádu. Vtom mě zastavil Sysel. „Kam si myslíš, že jdeš?" Nemohla jsem mu říct pravdu - překvapivě. Tahat se s člověkem je v našich pravidlech přísně zakázáno. „Na lov."
„Poslouchalas včera vůbec Popelavku? Já odteď vysílám na lov."
„Samozřejmě, že jsem poslouchala. A právě proto jdu na lov."
Sysel se zákeřně zašklebil.
„A víš co, tak jdi."
Zarazila jsem se. Vážně mě teď Sysel bez jakýchkoliv námitek pustil do lesa?
„Vážně?"
„Jo, aspoň tu bude chvíli klid."
„Ták fajn."
Odešla jsem. A Syslovi to vůbec nežeru. Určitě něco chystá.
Na cestě jsem se pro jistotu pořád otáčela.

****

Jezírko bylo nedaleko. Čím jsem byl blíž, tím jsem byl netrpělivější. Odhrnul jsem poslední větev křoví.
     Nemýlil jsem se... byla tu. A zírala na mě. V pokleku jsem k ní natáhl ruku, stejně tak, jako včera. Vypadala nejistě, ale přišla. Ze včerejška jsem již věděl, že se jí nemám natahovat po uších.
     Položila mi opatrně hlavu do dlaně, zatímco se mi dívala upřeně do očí.
Pohladil jsem ji po zádech. Prsty jsem jí pročesal srst. Po celou dobu měla sklopené uši, ale vypadala, že jí je to příjemné.
     Celé to působilo velmi zvláštně. Ještě před šesti dny jsem se jí chtěl zbavit, teď ji tu naopak drbu na šíji. Ani zdaleka se teď nepodobá tomu, co jsem potkal před týdnem.
     Po chvíli jsem se rozhodl jít domů. Nemůžu tu strávit celý den. „Už budu muset jít." řekl jsem jí. Zvedla ke mně hlavu, jako by to pochopila. Posadila se. „Mohla bys přijít i zítra?" Rád bych se s ní viděl znovu. Po tolika dnech a po tom všem jsem se konečně cítil krásně.
Vlčice pokývla hlavou. Páni, asi mi fakt rozumí. „Tak- ahoj." a odešel jsem zpátky domů. Před hlavními dveřmi stála Madison. Zastavil jsem se, ale už si mě všimla. Na podpatcích ke mně doklapala.
„Ahoj."
„Ahoj?" pozdravil jsem napůl otázkou.
„Omlouvám se, Sorene, za svoje minulé jednání. Myslíš, že bychom si to mohli nějak vynahradit?"
„Eeh.." Nechci se s ní vůbec bavit, a proto jsem se snažil z toho jakýmkoliv způsobem vykroutit. „No, já poslední dobou nemám moc času, víš, takže nevím jestli-"
„V pohodě, já to chápu. Půjdeme někam, až si čas najdeš." a usmála se. „Dík. Tak ahoj." řekl jsem a rychlým krokem odešel domů. „Ahoj." slyšel jsem ještě za sebou.

****

Už jen pár králičích skoků k táboru. Zdálo se to jako vteřina. Celou cestu jsem myslela jen na toho kluka. Nikdy jsem si nedovedla představit, že se můžu cítit tak dobře. Asi přeháním, ale je to tak. Dlouho jsem takhle dobrou náladu neměla.
„Ale ale, kohopak to tady máme?"
„Co chceš, Sysle?"
„Bledule?"
„Popelavko?!"
„Kde jsi byla?"
„Na lovu."
„Vtipné. Já vím, cos dělala doopravdy."
„Cože?"
„Bylo mi nahlášeno Syslem, že se stýkáš s člověkem."
„Cože?! Jak- co-? Tys-?"
„Přesně tak. Sledoval jsem tě. To sis vážně myslela, že ti uvěřím, že jdeš na lov? Jsi ještě hloupější, než jsem si myslel."
„Popelavko-"
,„Bledule, tohle je velmi vážné provinění. Porušila jsi zákon předků. Vlci se nesmí stýkat s lidmi, to dobře víš. Budu tě muset potrestat: dočasně tě přesouvám z pozice gama na pozici omega. Budeš pomáhat starším a z tábora máš zákaz vycházet."
„Ale Popelavko-"
„Je mi líto, ale nemám jinou možnost. Zklamala jsi mě, Bledule."
Po těchto slovech velitelka odešla. Stála jsem tam bez hnutí. Podívala jsem se na Sysla. „Ty!" Měla jsem sto chutí ho zakousnout. On mě strčil na zem, hnusně se zasmál a odešel. Dlouho jsem ležela na mokré hlíně. Bylo mi do breku. „Co se tu válíš?" zaslechla jsem. „Babočko, já chci umřít."
„Ale prosimtě, zvedni se a pojď, potřebuju pomoct, schází mi vlk do hlídky."
„Já nemůžu, mám domácí vězení."
„Aha. Tak to je asi zlý, co?"
Nekecej.