Howl of Love

I.

Už se stmívalo. Slunce pomalu zapadalo za obzor a obloha chytala sytě oranžovou barvu. Zrovna jsem se chystal do lesa na lov. Chodil jsem tam každý druhý den pro vlky. Hh, vlci... Nesnáším je. Jak něco tak strašnýho mohlo na tomhle světě vůbec vzniknout? Nemá to vůbec nic společného se psy. Psi jsou loajální a poslouchají na slovo. Tyhle stvůry naopak zabíjí dobytek a ubližujou lidem. Není to tak dávno, co vzali život dalšímu člověku z města Craig.
To ale není jediný důvod, proč je zabijím. Za jejich kůži dostávám dobře zaplaceno, když je prodávám na černém trhu. V podstatě se tím živím.
Stoupnul jsem před zrcadlo, visící v mém pokoji. Zlehka jsem si upravil pocuchané vlasy. Došel jsem ke skříni, ve které jsem si uchovával zbraně. Visací zámek po odemknutí vyslal do ticha ložnice pronikavý zvuk cvaknutí. Otevřel jsem dvířka a vytáhl pušku. Sešel jsem schody, vedoucí z mého pokoje do předsíně, kde jsem si obul vysoké černé boty a vyšel jsem z baráku. Pušku jsem si přehodil přes rameno a vydal se k lesu. Cesta tam netrvá příliš dlouho. Zhruba po deseti minutách jsem pod nohama ucítil první šustící trávu. Jaro bylo za dveřmi a sníh rychle tál. Ze stromů kapaly slzičky vody, které zvlhčovaly zmrzlou zem.
Nejprve jsem se rozhlédl kolem sebe. Kromě pár srnek a jedné zaječí rodinky jsem nic víc nezpozoroval. Šel jsem tedy kousek hlouběji. Procházel jsem křovím, když vtom jsem v dálce zaslechl výstřel. Vypadá to, že nejsem jediný, který si zašel zastřílet. Pro jistotu jsem připravil pušku. Dlouho bylo ticho. Náhle jsem zaslechl hlasité vytí.