✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Teď bude matematika. Popravdě není to můj šálek kávy.
"Na matematiku máme Asahiho dál nevím jak se jmenuje." Oznámil mi Kuro když jsme opoušteli třídu.
"Teď bychom měli jít do učebny 18. Ta je kousek." Promluvil znova a já jenom přikývl.
Dorazili jsme do třídy a sedli si na stejné místo jako předtím po nás dorazilo ještě pár žáků a už se čekalo jen na učitele.
Deset minut po zvonění a on stále nikde. Mohl by to ještě prodloužit. Hned jak jsem si to v hlavě řekl tak se dveře prudce otevřely a do třídy vběhl mladík s dlouhými vlasy. "Moc se omlouvám, nemohl jsem najít třídu, jsem tady letos poprvé." Omluvil se nám s úsměvem.
"Nemáme už moc času takže se dneska na nějaký počty vykašleme a radši se všichni představíme." oznámil. V rychlosti napsal svoje jméno na tabuli, Asahi Azumane.
A házel po nás míčkem aby jsme se představili.
Je celkem v pohodě...zatím
"Zatím jsem s učitelama spokojený." Poznamenal jsem spokojeně, když jsme se přesouvali do učebny číslem 10.
"Jo. Zatím je to fajn." Přitákal Kenma.
"Kuroo, Kenmo," Volal na nás někdo ze zadu a než jsem se stačil otočit, tak do mě někdo ze zadu narazil a já skončil na zemi.
"Au." Vyjekl jsem a otočil se na tu osobu, která mě srazila k zemi. "Jsi v pohodě?" Slyšel jsem Kenmovou otázku. "Jo jsem." Odpověděl jsem a letmo se na něj podíval.
Odkdy je tak starostlivý vůči mě?
"Ou promiň. Já…já…nechtěl jsem." Vysoukal ze sebe Hinata. "Dobrý ale mohl bys ze mě slést. Rád bych se postavil." Řekl jsem žertovně. Nedokázal jsem se na toho zrzka zlobit.
Hned po mých slovech ze mě slezl a já se mohl postavit. "Shoyo, dávej trochu pozor! Tohle není hřiště." Káral ho Kenma a já byl zaskočený.
"Co jsi potřeboval tak naléhavého, že jsi měl nutkání mě sejmout." Rypnul jsem si nevědomky. "No ehm. Jestli půjdeme odpoledne hrát volejbal." Řekl nadšeně Hinata.
"To ještě uvidíme, dám ti včas vědět, ano?" Oznámil jsem. Hinata na to kývl a odběhl ke svému kamarádovi.
Já se překvapeně koukl na Kenmu. Jeho reakce mě dost zaskočila. "Co je? Jdeme na hodinu." Pronesl Kenma a vydal se do učebny.
Dějepis jako předmět mě docela bavil ale učitel Sawamura Daichi vypadal přísně.
Pak dvě hodiny tělocviku. Tam byl taky docela přísný učitel a myslím, že po tom tělocviku už nejspíš nevytáhnu pudinka ven na volejbal.
Po matice jsme se přesouvali na další hodinu. Teď byl na řadě dějepis.
"Zatím jsem s učitelama spokojený." Poznamenal Kuro, když jsme byli na cestě do další učebny. "Jo, zatím jsou fajn." Pronesl jsem.
"Kuroo, Kenmo," Zaslechl jsem naše jména a chtěl se podívat, kdo nás schání.
Jenže jsem to nestihl, protože ta osoba sejmula Kura k zemi a ještě se po něm válela. Malý zrzavý mrňous, který se válí po mém spolubydlícím. Drzoun jeden.
"Au." Vyjekl Kuro. "Jsi v pohodě?" Optal jsem se a samotného mě to zaskočilo. "Jo jsem." Odpověděl mi. No jako z jedné stránky se není čemu divit, že. Kdyby si ublížil, tak by pravděpodobně musel ukončit pobyt tady a já bych byl přidělen k někomu jinému nebo bych byl sám. Samota mi sic nevadí ale už jsem si začínal zvykat na jeho přítomnost i když stále je otravný.
Hinata se nakonec uráčel zeslést z Kura a oba se postavili.
"Shoyo, dávej trochu pozor! Tohle není hřiště." Káral jsem ho. Teď to byl Kuro, který to bral z rezervou ale příště to bude učitel a ten už to brát s rezervou nebude. Navíc tomu od které doby se běhá po chodbách?
Hinata se nad mými slovy zastyděl.
"Co jsi potřeboval tak důležitýho, žes měl nutkání mě sejmout?" Rypnul si do něj Kuro ale usmíval se přitom přátelsky. "No ehm. Jestli půjdete hrát odpoledne volejbal." Řekl nadšeně Hinata. On ten sport vážně miluje.
"To ještě uvidíme. Dám ti včas vědět, ano." Oznámil mu Kuro. Hinata na to pokýval hlavou a odběhl ke svému kamarádovi. Ten kluk je poděs.
Všiml jsem si Kurova pohledu. "Co je? Jdeme na hodinu." Pronesl jsem a rychle se vydal do učebny.
Dějepis byl v pohodě ale pak nastal můj konec. Tělocvik.
Učitel nás nešetřil a já už po půl hodině byl K.O. a to mám vydržet ještě hodinu? To nedám.
Takhle odpoledne nezvládnu ten volejbal. Jo radši bych hrál volejbal než mít tělocvik.
✨ To be continued…✨
