✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Přesně v 6:50 mi zazvonil budík, který měl probudit i mého 'MILOVANÉHO' spolubydlícího. Ale nestalo se, Kuro si něco zamumlal a spal dál.
Tak ať si přijde pozdě, mě je to jedno. Řekl jsem si pro sebe a převrátil oči v sloup.
Šel jsem do koupelny se trochu upravit aby se neřeklo, obléknout se a tak dále.
Je přesně sedm hodin, což znamená, že je čas na snídani.
Chvíli jsem uvažoval, jestli se mám ještě jednou pokusit toho mamlase vzbudit.
Nakonec jsem vylezl nahoru na postel a chvíli přemýšlel, jestli dělám dobře.
Pak jsem si řekl, že by bylo ode mně hnusné ho tady nechat, takže jsem ho štípl do tváře, stejně jako to udělal on mě v autobuse.
"Mmm?" Zamrčel.
"Vstávej nebo příjdeš pozdě." Řekl jsem otráveně a ani nevím proč.
"Takže pudink se stará abych nepřišel pozdě. Awww to je tak milé." Rypnul si s úsměvem. On si prostě musel rypnout, že?!
"Pudink? To jako vážně?!" Optal jsem se nechápavě. "To jako vážně." Pronesl pobaveně.
"Fajn, jak chceš. Jdu na snídani bez tebe." Oznámil jsem mu a slezl.
V jídelně jsem si se snídani sedl ke stolu do jednoho rohu a v hlavě mi znělo jedno slovo…pudink, pudink, pudink. Proč zrovna pudink? Ahh asi mi začíná hrabat. Vždyť ho nemám rád, přímo ho nesnáším!
"Mohl jsi na mě počkat." Vyrušil mě z rozjímání ta osoba a sedl si k mému stolu. "Hmm." Zabručel jsem a dělal uraženého ačkoliv jsem vůbec nebyl. Byl jsem naopak rád, že dorazil a sedl si ke mně… Ne to je blbost. Nesnáším ho!
To i o prázdninách musím vstávat brzo?! Ani náhodou! Ale líbila se mi ta jeho starostlivost.
Proč právě pudink?
Má hlavu obarvenou na blond ale kořínky už mají svou přírodní černou barvu. Takže mi připomíná pudink.
Kenma odešel a já si v rychlosti udělal ranní hygienu. Dokonce jsem stihl i rychlou sprchu.
Pak se oblékl a v 7:10 zamykal náš pokoj.
"Mohl jsi na mě počkat." Vytkl jsem Kenmovi, když jsem dosedl ke stolu v jídelně. Hned jsem se pustil do obložené bagety.
"Díval jsem se včera na seznam a první dvě hodiny máme angličtinu s nějakým Sugawarou." Informoval jsem ho ne zrovna nadšeně. Angličtina mi nějak nevadí ale zas to není předmět, který bych miloval.
"Hm, snad bude v pohodě." Poznamenal Kenma.
Po snídani jsme si zašli do pokoje pro batohy a vydali se hledat učebnu s číslem 24.
Našli jsme ji a už v ní bylo pár lidí.
Dokonce jsme si všimli i Hinaty a Kageyamy. Bavili se s jinymi chlapci. No spíš se bavil Hinata a Kageyama mi připadal, že je tam jen do počtu.
Pozdravili jsme je a šli si sednout do lavice u okna a Kenma si sedl vedle mně.
Už si začíná zvykat na mou přítomnost. Prolítlo mi hlavou a usmál se.
"Čemu se tlemíš?" Optal se pudink. "Tobě. Nějak rychle sis zvykl na mou přítomnost." Odpověděl jsem a do široka se usmál. Kenma protočil panenky a zvedal se ze židle. Zatáhl jsem ho za ruku a tím ho donutil si sednout zase zpátky.
"Radši budu sedět s tebou, než třeba s Hinatou. Ten nedokáže být sticha ani deset minut. Upřímně se Kageyamovi divím, že mu nezalepil pusu lepící páskou." Řekl jsem pobaveně ale myslel to vážně.
"Nebo ho nepřipoutal k židli." Dodal Kenma a já se začal hlasitě smát.
Má smysl pro humor? To mě těší.
Pak přišel učitel a představil se anglicky. Chtěl po nás abychom se taky anglicky představili.
Po představení jsme se vrhli na učení.
Druhou hodinu jsme měli vypracovat slohovou práci na téma: náš charakter.
A pak ji před třídou přečíst.
S tím jsem neměl problém ale Kenma s tím zápasil. Měl ji dobře vypracovanou ale stát před třídou a do toho číst mu nedělalo dobře.
Povzbuzoval jsem ho z lavice, jak jen to šlo a nakonec to i nějak dal.
Ztěžka dosedl na židli vedle mně a zhluboka si vydechl. Jemně jsem ho poplácal po rameni se slovy: "Dobrá práce."
Stočil pohled na mě a vděčně se pousmál.
To bylo poprvé, co jsem viděl jeho úsměv. Mé srdce vynechalo úder.
Učitel nám poděkoval za dvě hodiny, při které jsme dávali pozor jak jinak než anglicky a odešel ze třídy.
Teď se máme zase přesunout na matematiku. Nesnáším matiku!
✨ To be continued…✨
