✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Druhý den jsme s Kenmou mířili na hřiště, kde už měl být můj střelený kamarád Bokuto a prý sebou přivedl i nového kamaráda. Jsem zvědavý, kdo to je.
Stočil jsem pohled na mého společníka, který se, podle nepatrného úsměvu, těšil na to setkání. Usmál jsem se a vzal ho kolem ramen. Vzhlédl na mě s úsměvem a víc se na mě natiskl.
Došli jsme na hřiště a hned se k nám hnal vysoký, urostlý světlovlásek s úsměvem od ucha k uchu.
"To je ten tvůj kamarád?" Zeptal se s jistou dávkou strachu Kenma a podíval se na mě. Já ho s úsměvem pohladil po tváři. "Neboj, je neškodný." Řekl jsem mu.
"Hey hey hey. Kdo je neškodný. Já ti dám." Ozval se Bokuto za mými zády.
Otočil jsem se na něj. "Kenmo, to je Bokuto. Bokuto, to je Kenma." Představil jsem ty dva. "Tak ty jsi ten zázrak, co pomotal Kuroovi hlavu natolik, že nemá čas na svého kámoše. Rád tě poznávám." Pronesl Bokuto s úsměvem a natáhl ruku na potřes.
Kenma se nesměle usmál a přijal jeho přátelské gesto.
"Tak jo. Teď já. Akaashi, pojď sem na chvilku." Zavolal Bokuto přes rameno na svůj doprovod. Kluk byl stejně vysoký jako Bokuto a štíhlý. Jeho oči byli modré, což trochu kontrastovalo s jeho černými vlasy.
Akaashi k nám došel a Bokuto ho s úsměvem objal kolem ramen. "To je Akaashi," Pronesl hrdě Bokuto. Akaashi vzal Bokutovou ruku a sundal ji ze svého ramene. "Kuroo a Kenma." Dodal Bokuto už bez úsměvu. Akaashi se nejistě usmál, pozdravil nás a zamával. Asi nemá rád, když mu někdo narušuje osobní prostor.
"Tak jo. Hele jdeme hrát nebo budeme tady trapně stát." Navrhl jsem nadšeně. Na to se Bokuto rozzářil a šlo se tedy hrát volejbal.
Seznámil jsem se s Bokutem a Akaahim, Bokuto je extrémně energetický a Akaashi je spíš introvert a dost klidný.
Oba jsou skvělý ve volejbale, takový talent. Samozřejmě pro mě bude nejlepší vždycky Kuro, už se těším až s Kurem budeme chodit každé ráno spolu do školy a začnu chodit i na volejbal, chci být pro Kura stejně dobrý jako Bokuto.
Bohužel z mého hloubkového přemýšlení mě probudil Bokuto který se mnou cloumal a říkal že jsem hubený jak vyžle a ptal se jestli vůbec něco jím.
,,Bokuto-san to je dost nezdvořilý a můžeš ho urazit" pošeptal mu Akaashi ale já to přesto slyšel, ,,promiň " řekl Akaashi místo Bokuta a táhl ho ode mně.
Začala škola a já se vyjímečně těšil. Ne kvůli učitelkám nebo kvůli učivu ale kvůli Kenmovi. Ano, můj svět se točí kolem Kenmy.
Přihlásil se do volejbalového týmu a hádejte koho zvolili za kapitána.
Nějak nadšený jsem z toho nebyl ale stačil jediný pohled na Kenmu, který se na mě díval pyšným pohledem, při vyřknutí ortelu a já to přijal.
Kenma se rychle sehrál s týmem a taky má dobrý postřeh.
Co se týká našeho vztahu, tak ve škole se držím na uzdě i když mi to někdy dělá potíže.
Za to pak jakmile jsme sami buď v jeho pokoji nebo v mém pokoji, proměníme se na dravá zvířata, teda alespoň já.
Naše rodiny to vzali víc než dobře. Dokonce se začaly i stýkat a máme naplánované i společné akce.
Což mi připomíná, že máme zamluvenou chatu na Vánoce. Super, ne?
A víte co je ještě na tom všem super? Já a Kenma budeme mít na té chatě společný pokoj.
,,Skvělý teď ještě přežít další 4 hodiny" řekl jsem směrem ke Kurovi. Ten se na mě jen ušklíbl a bavil se dál s ostatními. Má tu hodně kamarádů takže je težký být někde sami.
I když vím že Kuro to chce držet v tajnosti, někdy mi úplně drása srdce když se baví s jiným klukem. Všichni kluci tady jsou o hodně hezčí než já...
Kuro mně pýchl do malíčku a to znamená že jdeme na záchod. Kuro to vždy udělá aby to nemusel říkat protože se bojí že někdo půjde s námi a my chceme být sami.
Šel jsem první aby nikdo nevidel že jdeme spolu a počkal v jedné kabince.
,,Kenmo?" Uslyšel jsem Kura a otevřel dveře od kabinky aby šel ke mně.
Hned jak za sebou Kuro zavřel, tak se na mě vrhl jak dravá kočka.
Líbal mě objimal mě dělal mi flíčky a já mu to s radostí oplácel, koukl jsem se na hodiny a trochu vyřeštil oči. ,,Kuro máme jen 2 minuty" ,,To už?" Zamručel nespokojeně.
,,Tak jdeme" řekl a upravil si uniformu stejně jako já.
✨ To by continued…✨
