✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Na té párty jsem se bavil až moc, což se nedalo říct o mém spolubydlícím, který popíjel limonádu a tvářil se trochu znuděně. Proč tedy se mnou šel?
Shoyo se s ním pokoušel navázat konverzaci ale nepovedlo se.
Já se bavil s ostatními kluky o našem společném tématu a tím byl volejbal i tak jsem po očku sledoval Kenmu.
Pak mi to došlo. Je víc introvert než jsem si myslel. Což by vysvětlovalo, proč ze začatku nesnášel i mě. Drží si odstup od všech lidí.
Uznává jen svůj svět, do kterého jsem se vplížil já. I když teď už si na mou přítomnost zvykl, tak stále má problém se zapojit do konverzace s ostatními.
Bobek malý.
"Pojď, pudinku, zatancujeme si." Pozval jsem ho na tanec. To mi neodmítl.
Chvíli jsme spolu tančili, teda snažili se. Je jak prkno ale mě to vůbec nevadí.
"Potřebuji na vzduch, půjdeš se mnou?" Optal jsem se, když písnička už dohrála ale na zápornou odpověď jsem ani nečekal.
Kývl na souhlas a my se vyplížili ven z budovy.
"Proč se nebavíš? Myslel jsem, že ta párty je fajn nápad." Hned jsem se ho na to optal. Nechtěl jsem mu strkat nos do jeho soukromí ale zvědavost mi nedala spát.
Stáli jsme před vchodem, který osvětlovala pouliční lampa.
"Já na tohle nejsem, Kuro." Pronesl.
"Tak proč jsi se mnou šel?" Nedávalo mi to smysl. Sklopil zrak a chvíli bylo ticho.
"Kvůli tobě, ty pako." Pípl tak potichu, že jsem ho málem přeslechl.
Podíval jsem se na něj a on konečně zvedl hlavu. "Kdo by tě pak odtáhl na pokoj?" Zeptal se. Tak tohle bylo od něj milé.
Jako představa jak mě Kenma vláčí na pokoj byla k popukání ale to, že kvůli mě šel na tu párty i když se nebaví, to je prostě moc hezké.
"Pojď sem." Roztáhl jsem svou náruč a Kenma mi skočil kolem krku. Objal jsem ho kolem pasu a nasával jeho vůni.
"Víš co, kašlu na celou párty, pudinku. Půjdeme na pokoj a zbytek večera strávíme společně." Šeptl jsem mu do náruče. "Dobře." Pronesl tiše ale nechtěl opustit mou náruč.
"Mám tě zase vzít do náruče?" Zažertoval jsem s úsměvem, když už mě nějakou dobu objímal.
Odtáhl se aby se na mě podíval. Usmál jsem se, protože byl rudý jako rajče ale než mi stačil odpovědět, tak jsem ho držel v náručí.
Schoulil se mi v náručí a hlavu mi zabořil do ramene. Něco zamumlal ale to jsem mu nerozumněl.
Zbytek dnešního večera se chci věnovat už jen jemu, když se takhle pro mě obětoval.
Došel jsem před náš pokoj a opatrně ho postavil na zem. Odemkl jsem dveře a nechal ho vstoupit jako první, pak jsem vešel i já a zavřel dveře.
"No jo ale co budeme zbytek večera dělat?" Zeptal se Kenma a otočil se na mě. "Třeba mi můžeš ukázat tu hru." Navrhl jsem s úsměvem.
Usmál se a hned popadl hru. Vytáhli jsme si z postele matrace s polštářemi a dekami a dali je na zem vedle sebe.
Lehli si na ně a Kenma mi ukazoval svůj svět. Musel jsem uznat, že v tom byl vážně machr. Zkoušel jsem si to zahrál taky ale kam se na něho hrabu.
Nakonec jsem to vzdal a přenechal to Kenmovi. Jeho postřehy a rychlost byly vskutku úžasné.
Pozoroval jsem ho jak hraje a zápasil s touhou ho políbit na krk.
Najednou mu z ramen spadl límec trička a odhalilo rameno. No a jsem v háji.
Neodolal jsem a jemně jsem ho na to rameno políbil. Čekal jsem, že se odtáhne a že mi na tváři přistane jeho dlaň ale ani jedno z toho se nestalo.
Natočil na mě hlavu a v jeho očích byla směs emocí, které spíš prozrazovali, že se mu to líbilo.
Pohladil jsem ho po vlasech a on se přitulil k mé ruce jako kotě, které jen čekalo na to pohlazení. Zatajil se mi dech a už jsem se nedokázal držet zpátky.
Naklonil jsem se k němu a spojil naše rty do krásného polibku.
Kenma se hned přidal a tak jsem se jazykem dožadoval vstupu dovnitř. Hned mi byl umožněn a já tak prozkoumával jeho ale Kenma nechtěl být pozadu, takže i on mě jazykem prozkoumával. Byl tak sladký.
Ukončili jsme polibek kvůli nedostatku vzduchu a vzájemně jsme se na sebe dívali.
Slova tady nebyly potřeba. Pohladil jsem ho po tváři a pak jsme si lehli.
Přituleni k sobě a pod dekami jsme usínali.
✨ To be continued…✨
