✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Po tělocviku jsme měli konec vyučování. Šel jsem z tělocvičny a koukl se do zadu na Kenmu. Byl z toho tělocviku víc unavený než ze včerejšího volejbalu. Už dávno mi bylo jasné, že nemá výdrž.
S úsměvem jsem k němu přistoupil a vyzvedl ho do náruče. Mohl jsem si to dovolit, protože všichni už byli pryč.
"Co co to děláš, Kuro?!" Vyštěkl na mě ale více se tiskl do mé náruče. "Co myslíš." Odpověděl jsem s úsměvem. Neměl ani sílu nějak protestovat.
Před jídelnou jsem ho postavil na nohy. "Zvládneš těch pár kroků?" Zeptal jsem se starostlivě a měl sklopenou hlavu. "J-jo." Odpověděl tiše. Neznělo to moc přesvědčivě ale nakonec jsme i vstoupili do jídelny.
Seděli jsme u stolu s Hinatou a Kageyamou, na kterém bylo vidět, že je už unavený ze svého kamaráda. Ani se mu nedivím. Hinata mlel a mlel. "No Hinato, teď už mlč a jez nebo to budeš mít studené." Řekl jsem mu. "Jo pořád. A co ten volejbal?" Začal zase Hinata. "Pokud nezavřeš klapačku, tak žádný nebude." Vyštěkl po něm Kageyama.
Na to už Hinata slyšel a poslušně se pustil do jídla.
Když už to měl Hinata spucované, tak jsem mu řekl ať na nás ťukne kolem čtvrté hodiny. Kenma si potřebuje odpočinout a já bez něho nechci hrát.
Po obědě jsme se s Kenmou přesunuli na pokoj a on hned padl na postel jako mrtvola hlavou zabořenou do polštáře.
"To tě ten tělocvik tak zmohl?" Zeptal jsem se na blbou otázku a sedl si na zem u jeho postele zády ke stěně. Něco zamumlal do poštáře a pak natočil hlavu na mě.
"Díky, žes mě tam nenechal." Šeptl a schoval svou tvář zase do polštáře. "Tys mě taky nenechal ráno zaspat." Pronesl jsem.
Za chvíli už spal a já u něj seděl a psal si s Bokutem.
Vyměňovali jsme si zážitky, které jsme prožili. Napsal mi, že na dovolené už stihl sbalit recepční hotelu, kde jsou ubytovaní. A já se mu pochlubil se svým spolubydlícím, s Hinatou a Kageyamou.
Pak mi napsal táta. Docela jsem se divil. Postavil jsem se a šel do koupelny mu zavolat.
Me:
"Ahoj tati, děje se něco?"
Táta:
"Ahoj Tetsuro, ano děje. Máma a já se rozvádíme. A já mám dotaz. S kým chceš bydlet?"
Me:
"Cože a to mi oznamuješ jen tak?!"
Byl jsem vytočený. Tušil jsem, že něco takového přijde.
Bylo mi asi tak pět let, když se rodiče začali hádat a poslední dobou se hádali čím dál víc.
Táta:
"Jsi chystrý a bystrý kluk, takže víš jak to naše manželství vypadalo. Já se po rozvodu stěhuji do Ameriky a máma zůstává tady v Japonsku."
Me:
"Takže ti je asi jasné s kým budu bydlet. Nezlob se ale já mám v Tokyu školu a své kamarády. Nechci je jen tak opustit."
Táta:
"Chápu tě. Taky bych se takhle rozhodl ale kdykoliv budeš chtít přijet za mnou, tak stačí zavolat a já ti koupím letenku."
Me:
"Dobře, tati. Mrzí mě to."
Táta:
"Mě taky ale už na to nemám."
Rozloučil jsem se s tátou a sedl si zpátky ke Kenmovi.
Po chvíli se začal probouzet. "Ty tady sedíš celou dobu?" Zeptal se a sedl si na posteli. "Kromě jedné chvilky jo." Odpověděl jsem mu.
Zaklepal někdo na dveře. Podíval jsem se na hodinky a předpokládal, že je to Hinata. Postavil se a šel ke dveřím.
Vážně to byl Hinata.
"Promiň Shoyo ale dneska se necítím dobře." Omluvil jsem se. Byl jsem špatný z toho telefonátu s tátou.
"Aha. Nic se neděje. Jsi v pořádku?" Optal se mě. "Jo asi mi ten oběd nesedl." Odpověděl jsem a nasadil úsměv. "Dobře, tak se měj." Rozloučil se a odešel.
"Co se stalo?" Zeptal se mě starostlivě Kenma, když jsem zavřel dveře. Zase mě zaskočil s tou svou starostlivosti.
"Jen se mí rodiče rozvádějí a táta se bude stěhovat do Ameriky." Odpověděl jsem mu, sedl si zpátky na zem a opřel se zády o stěnu. Ani nevím, proč mám tendenci se mu svěřovat.
"Ou…aha. To je mi líto." Pronesl tiše Kenma.
"Mě ne. Alespoň bude doma klid. Spíš mě to zaskočilo." Lhal jsem i když ne tak moc.
Seskočil dolů z postele a sedl si vedle mě. Vzal mě kolem ramen. Tento kluk je samé překvapení. Opřel jsem se o něj a nechal se jim objímat.
Dneska máme volno konečně takže můžeme spát do kolika chceme.
Právě je 3:32 a já nemůžu usnout.
Je strašný liják a začíná hřmít ach jo já nesnáším bouřky! Už od mala se jich bojím.
Popadl jsem svůj polštář a objímal jsem ho tak pevně jak jen to šlo.
Kdyby tu tak byla moje starší sestra...vždycky byla se mnou když byla bouřka a uklidňovala mě.
Když se už roznesla velká rána tak jsem si instinktivně přiložil ruce na uši a začal vzlykat do polštáře.
"Kenmo?"
Uslyšel jsem vedle sebe, ani jsem nepostřehl jeho přítomnost.
"Ku-ro." Vzlykl jsem potichu.
"Pojď sem." Zašeptal a vtáhl mě do náruče.
V ozjetí si mě posadil na klín a jednou rukou mě objímal kolem pasu, druhou mě hladil po vlasech a konejšil mě. Já mu omotal ruce kolem krku a hlavu jsem zabořil do jeho ramene.
✨ To be continued…✨
