✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Od té bouřky uplynuly dva dny.
Tu noc jsem si lehl k němu a konejšil ho dokud neusnul.
Teď se chystáme na výpravu s naší skupinou a s učitelama Sawamurou a Sugawarou.
"Co když to neujdu." Strachoval se už po páté Kenma. "Tak tě zase ponesu." Poradil jsem mu se šibalským úsměvem.
Šlehl po mě vražedným pohledem a já se rozesmál na celé kolo.
"Ten tvůj vražedný pohled už na mě neplatí, pudinku." Řekl jsem koketně a vyšel z pokoje. "Proč já." Pronesl, vyšel u pokoje a já zamkl.
Vydali jsme se do jídelny, kde jsme se měli shromáždit a vzít si svačinu na cestu.
Usmál jsem se a vzal pudinkovou hlavičku kolem ramen. "Neboj se, bude to zábava." Poznamenal jsem.
Ano poslední dobou jsem se stal závislým na něm. Ty nevinné doteky jsou pro mě možnost, kdy můžu být v jeho blízkosti a cítit jeho vůni vlasů, jeho teplo.
Už dávno vím, že nejsem na holky ale co on? Jak je na tom on?
No nevypadá jako, někdo kdo je na holky. V některých případech se i on sám chová jako holka.
Vydali jsme se na výpravu a už po půl hodině začal Kenma kňučet jak už nemůže. Já se zasmál.
"Při volejbale toho vydržíš víc." Rypnul jsem si s úsměvem. "To hraju, takže mi to ani tak nepřijde ale tady jen jdu a neznámo kam." Vysvětlil Kenma.
"Takže se nudíš. Tak počkej." Řekl jsem a vytáhl z kapsy bluetooth sluchátka. Spároval je s mobilem, jedno mu podal a druhé jsem si nechal. Pustil jsem nějaké písně z mého playlistu.
Po chvíli jsem se koukl na něj. Vypadal spokojeně a já se usmál.
V jednu chvíli jsem cítil jako by omylem zavadil o mou ruku.
Chtěl jsem ho vzít za ruku ani nevíte jak moc jsem chtěl ale bál jsem se, že by tohle gesto všechno zkazilo.
Ale když o mou ruku zavadil už po druhé, tak jsem sebral všechnu svou odvahu a vzal ho za ruku.
Po očku jsem se na něj koukl. Chvíli vypadal překvapeně ale nakonec mi ji stiskl ještě pevněji.
Po hodině jsme dorazili do cíle. "Tak teď si odpočineme a najíme se a počkáme na průvodce. Následně se podíváme do této jeskyně." Pronesl učitel Sugawara a já si uvědomil, že to bylo poprvé, co jsem slyšel u něj mateřský jazyk.
Sedli jsme si s Kenmou na lavičku a vytáhli box s jídlem. Kenma ji otevřel a skřivil se mu oblyčej. "Proč všude cpou mrkev." Poznamenal a já se zasmál. "Víš o tom, že jsi někdy horší než malé děcko?" Rypnul jsem si. "Nevím jestli sis toho všiml ale oni tu mrkev vážně cpou všude. Dostaneš bramborové pyré, které má do pyré daleko a jako přílohá je mrkvový salát. Dušená mrkev bez komentáře a to nezmiňuji tu boloňskou, co byla včera. Tam byla taky nastrouhaná mrkev." Pronesl Kenma tak vážně, že jsem se musel smát tak moc, až jsem se za břicho popadal.
"Nikdo neříkal abys tu mrkev jedl." Oznámil jsem mu po té, co jsem svůj smích dostal pod kontrolu a vzal si z jeho boxu jeden kousek mrkve.
"To je taky dobře. Vsadím boty, že i do té bagety strčili mrkev aby mě naštvali." Poznamenal Kenma a zkoumavě prohlížel si tu bagetu ze všech stran. "Hele mám asi půlku bagety v sobě a ujišťuji tě, že po mrkvi není ani stopa." Ujistil jsem ho včas než to bude prozkoumávat podrobněji.
Dojedli jsme a šli do té jeskyně. Bylo tam tlumené světlo, chladno a vlhko i přesto se mi ta jeskyně líbila, což se nedalo říct o Kenmovi. Musel jsem přes něj přehodit i svou mikinu aby se tolik neklepal zimou.
A párkrát jsem ho i musel jistit před pádem. Pro jistotu jsem ho držel za ruku.
Když jsme konečně vyšli ven z jeskyně, tak si Kenma konečně oddychl. "Nesnáším jeskyně." Pronesl a podíval se vražedně na vchod do jeskyně.
"Mám dojem, že tvůj seznam věcí, které nesnasíš je delší než tento pobyt a vsadím boty, že v tom seznamu je i mé jméno." Řekl jsem a sledoval jeho reakci.
"Tak jsi prohrál boty i když ze začátku jsi tam byl." Poznamenal a podíval se na mě. Tohle mě překvapilo a i potěšilo. Měl jsem nutkání ho obejmout aby viděl jak moc mě to potěšilo.
Na zpáteční cestu už byl unavený. Tak jsem ho vzal na záda a nesl ho. Chvíli protestoval ale nakonec se stejně nechal nosit a mám dojem, že si i zdřímnul.
Cítil jsem jeho sladkou vůni a jeho vlasy mě trochu šimrali na tváři ale zvládl jsem to a došel s ním až na pokoj.
Opatrně ho uložil do postele a šel si dát sprchu.
Dneska večer je párty a hádejte kdo se ji účastní nedobrovolně. Ano já a kdo za to může? Kuro. Ach jo proč jsem na to vůbec kývl? No sám nevím asi to bude tím že ho mám rád a nedokážu říct ne.
Na to je až moc sladký. Měl bych ho nesnášet ale vždy jakmile se snažím, tak stačí jeho úsměv a má snaha je pryč.
"Notak bav se!" Křikne na mě Kuro, který už něco málo vypil. Já jsem srkal celou dobu jen limonádu a nic víc nechci...někdo musí Kura pak odnést na pokoj sice nejsem nejsilnější ale nějak to zvládnu.
"Pojď, pudinku, zatancujeme si" Žadal po mě.
"No jo…" Řekl jsem a následoval jsem ho na provizorní parket, kde už se vlnil Hinata s Kageyamou. Tak nějak jsem se snažil tancovat do rytmu ale vůbec mi to nešlo.
Jsem si jistý že vypadám jak slepice co jde na porážku.
✨ To be continued…✨
