*10*

82 9 9
                                        


✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Snídani Kenma ani nesnědl. Není divu, když tu mrkev nacpali do pomazánky. 

No musel jsem se smát ale bylo mi ho líto. 

"Tak alespoň vypíj ten čaj." Řekl jsem mu s doznívajícím smíchem. 

Po snídani jsme šli zpátky na pokoj a uvažovali co budeme dělat. Ani jsem neměl chuť něco podnikat. Měl jsem nějakou mazlivou náladu. 

Vyvalili jsme se na matracích a mazlili se. Leželi jsme naproti sobě a vzájemně jsme se objímali. Po chvíli si začal Kenma hrát s mýmy vlasy.

"Nejdeš si zahrát volejbal?" Zeptal se najednou Kenma. "Nejdu. Ty hrát teď nepůjdeš, když jsi nesnídal a já bez tebe nechci hrát." Vysvětlil jsem mu. 

Na to mi Kenma nic neřekl ale vtáhl mě do náruče a vtiskl mi na čelo jemný polibek. 

Takže jsme se takhle váleli celé dopoledne, pak jsme šli na oběd. 


Ten už se obešel bez mrkve, takže to i Kenma snědl. 

"Kuroo, Kenmooo." Slyšeli jsme za sebou známý hlas, když jsme se z jídelny přesouvali do pokoje. Věděl jsem komu patří ale i tak jsem se rychle ohlédl. Běžel k nám Shoyo a tentokrát měl v úmyslu sejmout Kenmu. 

Rychle jsem ho strhl do své náruče a právě včas.

Hinata se zastavil na místě, kde ještě před chvíli stál Kenma. 

"Normálně mi začínáš nahánět hrůzu, Hinato." Poznamenal jsem. Shoyo se jen nervózně zaculil. 

"Půjdete hrát volejbal?" Zeptal se hned Hinata natěšeně. Já se koukl na Kenmu. "Záleží na tobě." Pronesl Kenma. "A ty chceš jít?" Zeptal jsem se. "Docela bych si zahrál." Odpověděl a mě se na tváři objevil úsměv. 

"Super tak ve tři na hřišti." Oznámil nám Hinata a šel dál no nešel spíš poklusával. "Neběhej nebo někoho sejmeš." Zavolal jsem na něho. Jen na mě mávl rukou a začal poskakovat. 

Uchechtl jsem se nad tím a vzal svého milujícího spolubydlícího kolem ramen a šel s ním do pokoje. 

"Kenmo, ale pokud nechceš…" Řekl jsem ale byl jsem umlčen prsty, které patřily Kenmovi. "Ty beze mě nepůjdeš hrát volejbal a já se bez tebe nechci válet v posteli." Řekl a já byl dojatý. 

Objal jsem ho a vášnivě políbil. 

V polibku jsem ho vyzvedl do náruče a přešel s ním k posteli. Opatrně jsem si klekl a položil ho do postele. 

Přesunul jsem své rty na jeho krk a jemně ho zasypával polibky. 

"Kuro," Vzdychl mé jméno a já chtěl víc. 

Je mi jasné, že si ho tady vzít nemůžu ale nikdo neříkal, že si s ním nemůžu pohrát. 

Rukou jsem mu zajel pod tričko a hladil ho po nahé kůži. Mapoval jsem mu celou hruť a přitom se věnoval jeho krku, kde jsem mu nechal jednu no možná dvě značky. Pak jsem si ho posadil a sundal mu tričko. "Ale…" "Pšt." Skočil jsem mu do řečí a položil mu ukazováček na rty. "Vím, že tady nemůžeme a ještě za bílého dne." Pronesl jsem a letmo ho políbil a sjel rukou na jeho rozkrok, kde už byla viditelná boule. Zakňučel a omotal mi ruce kolem krku. "Jen se chci postarat o tento problém." Pronesl jsem šeptem do jeho ucha s úsměvem. Myslím, že kdybych chtěl zajít dál, tak by mi to stejně dovolil. 

Ale Kenma se rozhodl, že nechce být pozadu a sundal mi tričko. Poštářky jeho prstů jsem cítil po celé mé hrudi. Na jeho doteky mé tělo reagovalo až moc dobře, až jsem z toho začínal mít těsno tam dole. Musím to urychlit, než z toho zešílím. 

Položil jsem ho zpátky na matrace a rychle mu stáhl kalhoty i s boxerkama. Ležel pode mnou nahý a byl krásný. Jeho chlouba se tyčila ke mě a že ho byl kus. 

V tom jsem si všiml jeho červených tvářiček. Byl roztomilý. Vrátil jsem pozornost jeho rtům. 

"Víš o tom, že ti ty červené tvářičky sluší?" Poznamenal jsem lichotku po polibku s úsměvem. "Mlč nebo budu rudý až na zadku." Pronesl Kenma a přisál se k mým rtům. 

V polibku jsem přejel prsty přes jeho chloubu. Zasténal mi do polibku. 

Obepnul jsem jeho kamaráda dlaní a začal pohybovat rukou. To se mu líbilo a dával mi to najevo vzdycháním a sténáním. 

Líbal jsem ho na hrudi. Bože, ta jeho pleť chutnala tak sladce. 

Najednou se prohl v zádech a vykřikl tlumeně mé křesný jméno a s tím vyvrcholil na své břicho i na mou ruku. 

Utřel jsem si svou potřísněnou ruku do mého trička i jeho břicho. 

"Líbilo se ti to?" Zeptal jsem se ho s úsměvem. "Blbější otázku neznáš?" Zeptal se mě ještě zadýchaně ale se spokojeným úsměvem. "Znám. Dáš si mrkvičku?" Zažertoval jsem a on po mě hodil poštář.

✨ To be continued…✨

Summer school (KuroKen)Kde žijí příběhy. Začni objevovat