✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Nakoukl jsem do krabičky a uviděl obálku. "Co je to za obálku?" Optal jsem se a vytáhl ji. Podle hmatu jsem rozpoznal, že v té obálce se ukrývá nějaký malý předmět.
"Co v ní je?" Optal se Kenma a koukl se zkoumavě na svou mámu. "Tak to otevři a budeš vědět." Pronesla jeho máma s úsměvem.
Kenma tedy otevřel obálku a vytáhl svazek klíčů.
"Co to má znamenat? Nechcete se snad stěhovat, že ne?" Napadlo mně hned. To bych nejspíš nerozdýchal.
Obě ženy a táta se začali smát. Jen já a Kenma jsme tam stáli jako opaření.
"Ne, zlato. Je nám jasné, že vás dva nedokážeme rozdělit a ani nechceme." Pronesla máma od Kenmy a vzala mě kolem ramen. "To jsou klíče od vašeho hnízdečka, Tetsu." Dodala moje mamka.
"Oba jste si zlepšili prospěch a jde vidět, že máte na sebe dobrý vliv. Tak jsme se rozhodli, že nejlepší odmněnou bude byt pro vás dva." Vysvětloval táta s úsměvem.
Musel jsem si na to sednout a nebyl jsem sám. Kuro měl taky problém to rozdýchat.
"A kdo to bude platit? Nechcete nás donutit k tomu abychom si našli brigádu, protože tohle vám stejně neprojde! Už máme na sebe omezený čas." Pronesl jsem a poslední větu jsem skoro zašeptal.
"O náklady na bydlení se nemusíte starat. Ten byt jsem koupil a je zatím psaný na mně. Všechny náklady na bydlení budu platit já. Maminky mi ho pomohly zařídit a připravit pro vás. A až Tetsuro bude připravený, tak ten byt přepíšu na něj." Ujistil nás táta od Kura.
Moje máma si sedla vedle mně a vzala mně kolem ramen. "Víme, jak je pro vás těžké držet se na uzdě před námi, proto jsme vám zařídili to bydlení, kde můžete projevovat svou lásku, jak se vám za chce." Dodala s úsměvem a já se začal červenat. "Děkujeme." Pípl jsem tiše a objal ji kolem krku. Hned si mně přitiskla a hladila mně po zádech.
Už párkrát jsme se s Kurem ocitli v situaci, kdy jsme byli kousek od milostného aktu a já vždy dostal strach, že by nás naše mámy slyšely.
"Ale jedno mi slibte a to oba." Pronesla máma od Kura rázně.
Pustil jsem svou mámu a podíval se na mámu od Kura, který ji s vážnou tváří objal kolem ramen. "Neboj se mami, nepřivedu Kenmu do jiného stavu." Poznamenal tak vážně, že jsem popadl tu prázdnou krabici a hodil to po něm.
Ostatní se začali smát.
Nemohl jsem si odpustit tu poznámku. Jak já tak Kenma jsme se nemohli vzpamatovat z toho, že máme své hnízdečko lásky a proto jsem chtěl tou poznámkou trochu odlehčit situaci.
Krabici, kterou po mně hodil Kenma, jsem s úsměvem chytil a sedl si vedle něho. "Ne to jsem neměla na mysli ale děkuji, hned jsem klidnější." Pronesla moje máma a utírala si slzy, které ji díky smíchu tekly po tváři.
"Teď vážně. Chci vás jen upozornit na to, že pokud se váš prospěch zhorší, tak žádné společné bydlení nebude." Pronesla moje máma a já ji v sedě zasalutoval. "Rozkaz." Pronesl jsem s úsměvem. Tohle mi bylo víc než jasné. "Ty jsi vážně idiot, víš o tom?" Pronesl Kenma s úsměvem a omotal mi ruce kolem pasu. Objal jsem ho kolem ramen a natiskl si ho víc na sebe. "Vím a proto mně miluješ." Pronesl jsem a spojil naše rty.
Měl pravdu. Ten jeho smysl pro humor jsem na něm miloval. Vždy uměl plácnout nějakou blbost v té nejmíň vhodné situaci.
Natiskl jsem se na něj a polibek jsem prohloubil. Snad to teď rodiče přežijí.
Štědrovečerní večeře se nesla v klidném duchu. Povídali jsme si a smáli se.
Po veceři jsme mámám chtěli pomoct s nádobím ale ony nás vyhnaly do pokoje, takže jsme se odebrali do pokoje.
✨ To by continued...✨
