✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Je konec tohoto pobytu.
Před třemi týdny jsem se bál jet sem a teď se mi odsud nikam nechce.
Mám ale štěstí. Zjistili jsme s Kurem, že bydlíme kousek od sebe. Což je velké štěstí, protože si tak nějak život bez toho krásného idiota nedokážu představit.
Ano já. Já, který se na celé hodiny zavřu do pokoje a nevylezu z něj dobrovolně.
Já, který se bál jakéhokoliv kontaktu s cizím člověkem.
Jsem zvědavý co na něho řekne máma až ji ho představím. To, že jsme ve vztahu ji asi zatím neřeknu. Nevím jak to vezme ale snad to příjme.
Taky jsme se z Kurem dopracovali k tomu, že oba půjdeme na stejnou střední školu, další plus.
Alespoň si dohlédnu na to, že se mi po něm nebude cápat nějaká holka.
A taky jsem se rozmyslel ještě k jedné věci. Zapíšu se do volejbalového týmu. Z velké části je to kvůli Kurovi ale taky mě ten sport trochu baví.
Jo můj život se změnil a to jen díky Kurovi. Jsem za něj vděčný.
To čeho jsem se obával nejvíc, nastalo.
Přišel konec tohoto krásného pobytu ale nemusel jsem věšet hlavu.
Pomohlo mi zjištění, že můj krásný pudink bydlí kousek ode mě.
I kdyby ne, tak bych ho stejně nemohl jen tak nechat odejít z mého života. Zamiloval jsem se do něj až moc. Takže bych stejně hledal možnost, jak se vídat.
A co je ještě lepší? Po prázdninách jdeme na stejnou školu. Paráda, co?
Jo, jsem teď totálně spokojený. Ještě ho dopravovat k přihlašení do volejbalového týmu a budu úplně šťastný.
Autobus nás měl rozvést domů.
Seděli jsme s Kenmou vedle sebe i když bych si ho nejraději posadil do klína ale tak nemůžu mít všechno, že.
Alespoň jsem ho objímal a on se víc ke mě natiskl.
"Co bys řekl na to, kdybychom šli ještě spolu ven." Navrhl jsem a políbil ho do vlasů. Nasál jsem jeho vůni.
"Bál jsem se, že se nezeptáš." Pronesl a podíval se na mě. Usmál jsem se a políbil jeho rty, na kterých jsem se stal závislým.
Po příjezdu jsme se rozloučili a rozešli se domů.
Samozřejmě mě doma čekal výslech, který trval asi dvě hodiny.
"Doufám, že mi toho svého nového kamaráda představíš." Řekla máma s úsměvem.
"Jasně a teď můžu jít ven?" Zeptal jsem se a měl se na odchodu. "Sotva si dorazil." Divila se máma.
"Mami." Vyslovil jsem otráveně. Máma se jen usmála. "Tak běž." Svolila mi a já s úsměvem vyletěl ven.
Napsal jsem Kenmovi, že mě máma po dvouhodinovém výslechu propustila ven a že ho čekám na té samé zastávce, kde jsme vystupovali.
Dorazil jsem domů, ještě před tím jsem Kurovi dal moje číslo...psal mi, že má za sebou dlouhý výslech, což mě pravděpodobně čeká taky a že na mě čeká na zastávce.
Mamka se mě hned po příchodu vyptávala jaký to tam bylo a taky jestli se tam objevila nějaká slečna a takový, řekl jsem že jsem si tam našel kamaráda... Ani nevíte jak byla šťastná, nikdy jsem nikoho moc nemusel no...
"Kozume, čí je to mikina?" Zeptala se najednou a zkoumavě si ji prohlížela. Do háje! Já mám vlastně Kurovu mikinu na sobě! "Nepamatuju si že bys takovou měl." Poznamenala máma. Samozřejmě že nemůže být moje je tam napsáno: I love a obrazek volejbalovýho míče.
Okamžite jsem zrudl. "No cestou mi byla zima, kamarád mi ji půjčil..." Řekl jsem doufajíc, že to nebude rozebírat.
"Tak kamarád, aha." Pronesla máma a já tušil, že mě nemine výslech. "Ehm jo, jdu ještě ven. Tak zatím ahoj." Spěšně jsem se odporoučel a utekl ven než mě máma začne vyslíchat.
✨ To be continued...✨
