✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Vánoce utekly jako voda a my se s úsměvem balili domů.
Nechtělo se mi z té chaty ale zase jsem byl zvědavý jak nám naše mámy zařídily náš byt.
"Jsem zvědavý na ten byt." Pronesl jsem při balení a podíval se na svého pudinka.
"Já taky ale jak znám svou mámu, nejspíš to bude v jejím stylu." Přitákal jsem a koukl se na své pravé zápěstí, které mi zdobil stříbrný náramek od Kura.
Na ten náramek jsem se díval, když jsme byli spolu ve zlatnictví. Vybíral tam řetízek pro mámu. Padl mi do oka ale to jsem netušil, že si toho všiml i Kuro.
On ode mně dostal řetízek na krk. Při vybírání řetízku pro mámu zavadil očima na jeden řetízek a nenápadně po něm pokukoval přes skleněný pult.
Všiml jsem si toho i když se snažil být nenápadný. Řekli jsme si sice, že žádné drahé dárky si nebudeme dávat ale mně zajímalo jak by ten řetízek vynikl na Kurovém krku.
Všiml jsem si jak se kouká na ten náramek. Musím uznat, že na jeho zápěstí vypadal hezky.
Skoro jsme měli zbaleno, když jsem ho vzal za tu ruku, kde mu zdobil naramek jeho zápěstí. Vzhlédl na mně a já ho jednou rukou pohladil po tváři. "Jsi můj poklad, kotě." Pronesl jsem a políbil jsem ho. Snažil jsem se do toho polibku dát všechno. Jeho ruce mně omotaly kolem pasu.
Po polibku se přitikl na mnou hruď a já si vychutnával jeho vůni vlasů.
V autě jsme seděli v objetí a jeho táta řídil. "Tak máme všechno?" Optal se táta. "Dvakrát jsem prolezla chatu a nic jsme tam nenechali." Ujistila ho moje máma, která seděla s námi vzadu. Já mám svého Kura a to mi stačí, ostatní věci jsou pro mně nepotřebné.
"Kozume, máš ty klíče?" Optala se moje máma a koukla na mně. "Mám je já v kapse." Ozval se Kuro.
"Dobře, takže první zastávka bude u vás." Poznamenal táta a pomocí zpětného zrcátka se na nás usmál.
Dorazili jsme k našemu novému hnízdečku a já musel budit Kenmu. Prospal celou cestu.
Jemně jsem ho hladil po tváři a šeptal mu ať vstává. Jen se ošil ale nehodlal otevřít oči. Zamumlal něco ve stylu; to šimrá.
Takže jsem použil jinou taktiku. Štípl jsem ho jemně do tváře. "Au. To štíplo." Hned se narovnal a sáhl si na tvář, kde jsem ho štípl. Vražedně se na mně díval a já se jen usmál. "Nic jiného na tebe asi nezabírá." Poznamenal jsem a vystoupil z auta.
Naši vystoupili taky a pomohli nám s kufry. Táta nás vedl do druhého patra ke dveřím s číslem pět. Hned jsem se usmál, protože ve volejbale má Kenma dres s číslem pět.
Hned jak se otevřely dveře a ocitli jsme se v kuchyni ale v moderním stylu. Všechno bylo v moderním stylu.
"Čekal jsem spíš poloprázdný byt nebo starý nábytek ale tohle." Pronesl zaskočeně Kuro. "Kupoval jsem ho s holými zdmi a vaše mámy ho potom zařizovaly." Zdělil táta od Kura. "Je moc hezký." Pochválil jsem a díval se do prostoru. S kuchyni byl spojený obývák a jediná místnost, která byla samostatně je nejspíš ložnice.
"Co kdybyste šli prozkoumat byt a my si zatím připravíme kávu." Navrhla moje máma s úsměvem. Podíval jsem se na Kura, který se šibalsky zasmál a popadl mně za ruku. Usmál jsem se taky a šli jsme zkoumat byt.
Vstoupili jsme do ložnice a hned jsme skočili spolu do postele. "Postel vyhovuje." Poznamenal jsem s úsměvem. "Jen vyhovuje? Vždyť je pohodlná. Je skvělá." Vydechl Kenma a otočil se na bok tváří ke mně. "Máš skvělé rodiče." Pronesl Kenma. "Jo to mám. Jen nedokážou žít spolu." Přitákal jsem. "Ale ty máš skvělou mámu." Vrátil mu pochvalu. Kenma si podepřel hlavu. "Jo to mám. Doufám že mě nevyměníš." Pronesl Kenma a stočil se klubíčka. Koukl jsem se na něj. "A proč bych to dělal? Kenmo, jen s tebou chci být, s nikým jiným. Tebe miluji, nikoho jiného. Jsi můj smysl života." Vyvrátil jsem jeho myšlenku. Kenma se na mě díval. "Jà jen. Ve škole je mnoho kluků, kteří se kolem tebe motají a jsou mnohem hezčí než já." Pronesl. Tohle mně dostalo. "Pojď sem." Pobídl jsem ho a roztáhl svou náruč. Kenma se v ní uvelebil a já ho tiskl do své náruče. "Žádný z těch kluků tobě nesahá ani po kotníky." Šeptl jsem mu do ucha a líbl ho do vlasů. "Už se nebudeme schovávat. Vytroubíme celému světu, že my dva patříme k sobě." Navrhl jsem a hladil ho po vlasech. "Opravdu?" Optal se Kenma a podíval se na mně. Kývl jsem na souhlas a spojil naše rty.
✨ To by continued...✨
