29.2

173 10 1
                                    

Doběhl jsem ho a zase ho chytl. "Jen mi slib že si nic neuděláš...." Koukám na něj starostlivě

"Měl jsi mě jen na sex! Na nic jiného! Víš jak mi to ublížilo?! Jak jsem si mohl myslet, že něco ke mně budeš cítit?!" Stečou mi opět slzy po tváři. "Jsem jen naivní blb." Popotáhnu a utřu si slzy.
"Já a udělat si něco kvůli tobě to asi těžko." Zavrčím a odvrátím pohled. Nebul! Okřiknu se v hlavě.

Koukal jsem na něj. "Leone měli jsme spolu něco jen tak 4x a děláš z toho drama. Ale já už se omluvil tak co pořád chceš?" Nadzvednu obočí.

"Já po tobě nic nechci! To ty se tu pořád objevuješ! Nikdo tě neprosil o to aby jsi měl starost. Akorát mi to děláš ještě horší!" Prskl jsem na něj a pak už fakt od něj utekl. To prostě nechápe, že potřebuju klid? A ne ty jeho debilní žvásty, které mě absolutně nezajímají?!
Došel jsem k nějaké lavičce a sedl si tam. Doteď mě bolí hlava a ještě mi v ní hučí. Výborně, jak mám jít zítra do školy a podívat se na něj? Akorát mě bude litovat a furt se omlouvat a nebo je druhá možnost, že mě bude ignorovat...Nevím co je horší!
Dám si hlavu do dlaní a zavřu oči. Moc jsem neplánoval tam jako usnout, ale po chvilce se mi to povedlo.

Len - normálně

Zrovna jsem šel parkem se psem, když v tom jsem uviděl na lavičce ležet povědomou tvář. Přišel jsem blíž a zjistil jsem že je to Leon. "Uhhh co tu dělá? Proč nespí doma?" Zeptal jsem se sám sebe. Poté jsem Charlieho, mého psa, vypustil a jeho si vzal opatrně do náruče. Přece ho tu nenechám a budit ho taky nechci. Vypadá že poslední dobou moc nespal.
Odnesl jsem ho tedy k sobě a uložil ho k sobě do pokoje. Poté jsem si sedl do křesla a čekal až se vzbudí. Snad se mě moc nelekne.
Mezitím jsem si četl detektivní knihu a někdy na něj pro jistotu koukl.

Vzbudil jsem se a posadil se. Promnu si oči a rozhlížím se kolem sebe. Kde to sakra jsem?
Leknu se když v rohu místnosti uvidím nějakou postavu. V tom pokoji už bylo celkem šero, tak jsem nevěděl kdo to je. Rychle jsem se zvedl, když se ta postava zvedla a šla ke mně. Couval jsem po čtyřech po posteli pryč, ale než jsem se nadál tak jsem ležel na zádech a ruce jsem měl chycené nad hlavou. V tu chvilku jsem tu tvář poznal. Len! Byl svou tváři tak blízko že jsme se skoro dotýkali rty. Prudce mi tlouklo srdce. "Co to sakra děláš?" Zamračil jsem se a snažil se dostat ruce z jeho tisku.
On mě jen sjížděl pohledem a pak mě zničehonic políbil. Ztuhl jsem a a jen vykuleně na něj koukal.
Po chvilce se ale s úšklebkem odtáhl a pustil mi ruce.
"Máš sladké rty." Usmál se. Já se rychle posadil a sedl si dál od něj. "Jak jsem se tu dostal?" Zamračil jsem se.
"Spal jsi na lavičce, tak jsem tě vzal k sobě domů." Řekne, zvedne se a rozsvítí světlo. Rychle jsem zavřel oči a počkal až si na to světlo zvyknou. Co to teď sakra bylo? Chtěl mi nahnat strach?
"No to jsi nemusel, já bych domů trefil." Uchechtnu se nervózně.
"Nechtěl jsem tě tam nechat. Bůhví, jestli by tě třeba někdo neunesl. Nemáš hlad?" Zeptá se a já kývnu. Naznačí mi ať jdu za ním. Nabídne mi tousty a já s tím vděčně souhlasil. Kocovina mě už přešla a žaludek si říkal o pozornost.
"Vypadal jsi docela sklesle.....vypadalo to jako by jsi tam na lavičce před tím než si usnul, tak brečel....stalo se něco?" Zeptá se mě a já nemohl přeslechnout ten starostlivý tón v jeho hlase.
Já jsem na něj jen pomalu koukl a pak zavrtěl hlavou. "Nic nic jen jsem dospával kocovinu, to se ti zdálo." Uchechtnu se. To bylo na mě tolik vidět? Bože co si asi teď myslí?

"No dobře, ale kdyby cokoliv, tak klidně za mnou přijď, rád ti pomůžu. Vím teda že se moc neznáme, ale tak můžou se z nás třeba stát přátelé...?" Zeptám se opatrně a když vidím jeho překvapený výraz, tak nadzvednu obočí a znejistím. "Co? Řekl jsem něco špatně?" Uchechtnu se. Ten jeho pohled mě trošku děsí. V jeho výrazu jde vidět překvapení, ale i něco co neumím popsat...co se mu to za těmi fialovými oči odehrává?
Po chvilce tedy konečně promluvil a zase nasadil tem jeho jemný úsměv. Ten co mě vždy dokázal nějak potěšit.
"Já jen že nikdy jsem kamarády neměl....všichni se mi vyhýbali a tak jsem jako překvapen, že mi někdo nabídl sám od sebe přátelství." Zase se usmál a pak mi zase koukl zpříma do očí. "Budu rád s tebou kamarád." Řekne a mě to trošku bodne u srdce, ale nedám to nijak znát a kývnu. "Bude mi potěšením."

____________________________________
Ahoj, ahoj jsem tu opět po dlouhé rok a něco pauze. Ani vám neumím vysvětlit co vše se v mém životě událo a proto i ta pauza, ale teď jsem tu abych opět trochu probudila mé výtvory k životu!!
Jsem mile překvapena, že mé výtvory pořád někdo čte a jsou i hezké ohlasy, moc si toho vážím!!
Snad by už měli se postupně probudit k životu i ostatní příběhy (výtvory) takže se nebojte. Budou pokračování!
Začala jsem touhle knihou, jelikož ta má asi největší pauzu, tak vám to chci vynahradit, jestli to ještě vůbec jde xD
Děkuji za to že jste tu pořád se mnou

Vaše kikina🩵

Deník GayeKde žijí příběhy. Začni objevovat