Deník Gaye

Den 21. 2

2. Plán: Sblížení s Jamesem

Milý Liame,

On stále na mě hleděl, jak kdybych spadl z kosmu. Začal jsem si prohlížet jeho zelené oči, když jsem měl, tak dobrou příležitost. Pak se najednou probere a zamračí se. "Chtěl jsem s tebou mluvit o tom proč se s nikým nebavíš? Vždyť je tu tolik kluků jako ty, kteří mají rádi učení." V jeho očí se objeví nechápavost. Uchechtnu se. "S tím co jsem se chtěl začít bavit, tak už se bavím. Nevidím důvod proč bych se měl bavit s někým jiným." Řeknu a v jeho očích je vidět ještě větší nechápavost. "A koho prosim tě." Nadzvedne obočí. Ušklíbnu se, stoupnu si na špičky, protože jsem oproti němu prcek. "Tebe." Šeptnu mu do ucha. Kouknu na něj a on se na mě překvapeně podívá. "M-mě? Ale...." Neměl už k tomu nic říci. Usměji se. "Proč já?" Zaptá se najednou. Takže teď mu buď řeknu pravdu nebo budu vymýšlet lži. Kdybych mu řekl, že jsem do něj zamilovaný ještě by se lekl a snažil se vyhýbat. Musím postupovat pěkně pomalu. "Jen tak. Přijde mi, že jsi fajn a nemusel by ses mi smát za můj vzhled a jak to mu říkají ostatní....šprtství?" Jo asi tak nějak tomu říkají ostatní. Stále mu koukám do očí.
"No... a proč bych měl? Mě je jedno, jak se oblékají ostatní." Pokrčí rameny a já se usměji.
"No právě a to se mi na tobě líbí." Usměji se na něj. Pořád mu koukám do očí a pak zvednu ruku a prsty mu jdu po hrudi. To už svůj zrak přesměruji na jeho svalnatou hruď.

Nechápavě sleduji jeho ruku. Co to dělá? Je to příjmné a ještě od něj. Počkat ne to nejde. Vždyť on by me nechtěl. Musim hledat někoho jiného. Chytnu ho za ramena a přirazím ho na skříňku. "Co myslíš, že děláš?" Řeknu dost nepříjemně. A chytnu mu ruku, která mi už zase pochodovala po hrudi. "Nech toho!" Musím ho nějak od sebe dostat. Stále jsem si nemohl přiznat, že jsem gay. "A proč? Vždyť se,ti to líbilo." Řekne tiše, tak jak by to říkal had. "N-ne." Řeknu a jdu ke své skřínce, kde se začnu obouvat. Bože musím od něj pryč, jinak se ze svého svědomí zblazním. Stále mi našeptává, že jsem gay, ale to není pravda.

Super Leone teď se lekl a už se s tebou nebude chtít bavit. Stalo se to čeho jsem,se,nejvic obával. Povzdechnu si."Promiň." Zamumlám a jdu se taky obouvat a oblékat. Jak jsem čekal, tak se ani nerozloučil a odcházel velice rychle. Bože já jsem vůl. A že jsem si to stále opakoval. Znovu si povzdechnu, nasadím si sluchátka a se špatnou náladou se vracím zpátky domů, kde mi kvůli tomu ani nejde učení.

Doma odhodím batoh do rohu místnosti a svalím se do postele. Ja prostě nemůžu být hay. Už jsem měl tolik holek přece. Prostě nemůžu být gay a tečka. Musím se mu ted vyhýbat, jinak to nejde...