Zabouchla jsem dveře od svého pokoje a utíkala do postele. Zabořila jsem hlavu do polštáře a začala plakat. Tohle nemůže myslet vážně?! Nemůžeme se stěhovat! Mám tu kamarádky, kamarády. Jsem tu zvyklá žít! Nezajímá mě že nový dům bude mít obrovskou zahradu s bazénem. Mně se líbí tady! Nahmatala jsem po slepu s hlavou stále zabořenou do polštáře mobil položený na nočním stolku. Se zaslzenýma očima jsem hledala kontakt "My Sister" a vytočila ho. Po několikátém zazvonění jsem se začala obávat jestli to Natalie vůbec zvedne. Byla to má nejlepší kámoška, známe se už ze základky, takže kolem 10 let. Beru jí jako sestru, ví o mně všechno, stejně jako já vím vše o ní. "Ahoj Angee!" Oddechla jsem si když jsem to zaslechla z telefonu. Vše jsem Natalii řekla a ona mlčky poslouchala. Když jsem jí vše řekla do posledního detailu, čekala jsem až se mi k tomu Natalie nějak vyjádří. Ona však mlčela. Zaskočila mne. Teď se dozvěděla že se nejspíš nebudeme vídat každý den, jak jsme byly zvyklé. "Natalie? Jsi tam?" Řekla jsem do mobilu a čekala na odpoveď. "P-páni" odpověděla zaskočená Natalie. "Jo, nějak tak. Hele, mamka mě volá na večeři, ještě si napíšem, pa" Rozloučila jsem se s Natalii a ukončila hovor. Šla jsem do koupelny a upravila se aby jsem alespoň trochu zamaskovala svůj pláč. Vydala jsem se do kuchyně odkud vycházala úchvatná vůně. Neměla jsem chuť k jídlu, ani jsem neměla chuť se bavit s mamkou. Naštvala mě. Moc dobře věděla, že to tady mám ráda.. Po celou večeři jsem s mámou prohodila jen pár slov a pak jsem zase otráveně odkráčela zpět do pokoje. Dala jsem si sprchu, ve které jsem si alespoň trochu pročistila hlavu a zalezla si s telefonem do postele. Chvíli jsem si psala s Natalii ale pak jsem byla tak unavená z dnešního dne a usla jsem.
—————-
První část,jak se vám líbí?
Za každý názor budu vděčná!)
Teri♥
