Ahoj všichni!
Za prvé vám chci moc moc moc poděkovat za těch 1.4K Reads, strašně mi to pomáhá psát dál! Taky mě neuvěřitelně těší těch už 73 Votes, jste úžasní! Jinak pořád moc prosím o komenty, potřebuju vědět vaše názory. Ale děkuju moc sarylebedu99 za komentář, který mě zahřál u srdíčka. Miluju vás! Užijte si kapitolku, vím že je kratší, ale snad se vám bude líbit. Těším se na vás příště!
Love ya,Teri♥
------------------------------------
Ležím v posteli a přemýšlím nad životem. Stále ještě nevím proč jsem si pořezala své zápěstí a nevím jestli to vůbec vědět chci. David mi slíbil že to mámě ani Richardovi neřekne, moc mi pomáhá. Mám ho ráda. Ale nevím, přeci jen je to brácha. Není dobré ho milovat.
Už je 1:00 ráno a já stále nespím. Nejde mi usnout. Pořád projíždím Facebookovou stránku dokola, i když jsem všechny příspěvky viděla nejmíň třikrát. Zrovna když jsi čtu komentáře u profilovky své spolužačky, mi blikne zpráva.
D: "Jaktože nespíš?!" Napsal mi David.
A: "Nejde to, čumím tady už od 22:00 :-(" Odepsala jsem a více se zachumlala do deky.
Uslyšela jsem divný zvuk. Lekla jsem se. Šlo to z chodby. Jako by tam někdo chodil sem a tam. Otřásla jsem se a půlku hlavy si schovala pod peřinou. Mobil jsem odložila na noční stolek a potichu jsem ležela a poslouchala strašidelné zvuky. Uslyšela jsem potiché klapnutí. Zavřela jsem oči tak pevně, že mi v jednom začalo tikat. Rukou jsem stiskla peřinu a v duchu se modlila.
"Prosím ať mě teď nezabije žádný vrah" Řikala jsem si v duchu.
Něco se dotklo mých vlasů. Vyskočila jsem z postele a zaječela. Nad mou postelí stál rozesmálý David.
"Blázníš? Málem jsem se posrala strachy! Co tady děláš?" Strčila jsem do něj a naštvaně si sedla na postel a ruce zkřížila na své hrudi.
"To byla sranda, klid" Řekl se smíchem. "Chci tě někam vzít" Usmál se a mrknul.
"Jako teď? Vždyť je jedna hodina ráno!" Ukázala jsem na okno, kde bylo vidět že je venku černo-černá tma.
"Teple se oblíkni, je tam chladno" Řekl a posadil se vedle mě na postel.
On to fakt myslí vážně! Zakroutila jsem hlavou a vydala se ke skříni. Vytáhla jsem obyčejné černé tepláky, triko si nechám pyžamový a vezmu si na to černý svetr. Oblékla jsem se a podívala se na Davida.
"Kam mě vezmeš?" Zeptala jsem se ho.
"Nech se překvapit" Mrkl na mě a dal si prst před pusu jako náznak "Shh".
Potichu jsme vyšli z pokoje a já pomalu zavřela dveře. Po špičkách jsem docupitala až k vchodovým dveřím, kde jsem si obula černé Vansky a šla ven za Davidem. Měl pravdu, je zima. Otřásla jsem se zimou a rukávy svetru si přetáhla přes prsty. Byla jsem překvapená když jsem zjistila že jdeme pěšky. David mi obmotal ruku okolo pasu a šli jsme uprostřed silnice dál a dál. Bylo to krásný. Měsíc nám svítil na cestu a byl cítit voňavý studený vzduch. Všude bylo ticho, žádné auta, lidi, zvířata. Užívala jsem si to. Na všechno jsem zapomněla. Byla jsem jen já, David a měsíc. Ani jeden z nás nemusel nic říkat. Oba jsme byli rádi že jsme tady spolu.
Takhle jsme šli asi půl hodiny. Pak se David zastavil a ukázal na strom. Nechápala jsem ho. David šel ke stromu, něco z něj utrhl a já si všimla že je to jabloň. Usmála jsem se a dala se směrem k jabloni. David natáhl nohu a za chvíli už seděl na nejtlustší větvi. Následovala jsem jeho kroky a za chvilku už jsem seděla vedle něj a kousala sladké jablko. Houpala jsem nohama ve vzduchu a pozorovala nebe. Byly vidět hvězdy.
"Schválně kdo první najde velkého trakaře" Řekl a ukázal směrem ke hvězdám.
Pečlivě jsem hledala a po chvilce jsem zakřičela "Vidím!".
"Kde?!" Zeptal se a já ukázala směrem k velkému trakaři.
"Nojo" Řekl a naštvaně se zakousl do svého jablka.
Zasmála jsem se. Byl tak sladkej.
"Přijde ti něco k smíchu?" Zeptal se
Začala jsem se smát ještě víc, až jsem málem přepadla z větve. David mě naštěstí stihl chytit a stáhnout zpět. Raději jsem se přestala smát a dál kousala do chutného jablka.
"Krásně se směješ" Řekl a usmál se.
"Za tím smíchem se schovává všechno co bys nikdy nepochopil" Řekla jsem a klesla pohledem smutně dolů.
"Pro mě budeš vždy ta magická hvězda, která září." Řekl a letmě mě políbil na tvář.
Usmála jsem se. On prostě umí skvěle zlepšit náladu. Nechtěla jsem aby to skončilo, ale já musela za chvíli vstávat do školy. Seskočila jsem z jabloně a ruku v ruce s Davidem jsme se vydali domů.
