Ahoj všichni!
Nová kapitola je tady! Vím že jste museli čekat, ale alespoň mám z této kapitoly dobrý pocit a myslím že není zas tak špatná. Chci vám moc poděkovat za komentáře, které stále přibývají. Neumíte si představit ten krásný pocit. Děkuju moc! Počet Reads stále roste, už jsme přes 4K! Moc moc děkuju! Jste nejlepší čtenáři/čtenářky na světě!
Love ya,Teri♥
-----------------
Uběhl víkend. Strávila jsem ho hlavně doma zavřená v pokoji s Davidem. Nebylo moc hezky, tak jsme se dívali na filmy, dělali kraviny, povídali si, nebo prostě jen tak leželi a užívali si společně strávených chvil. Málem jsem zapomněla na skvěle užitou neděli s Davidem v nákupním centru, ve kterém mi koupil úplně úžasné bílé šaty, z takového zvláštního materiálu. V sobotu mi přinesl snídani do postele, která se skládala z nakrájeného pomeranče, chlebem se sýrem a nakrájenou okurkou navrch, jogurtu s cereáliemi a výborného teplého čaje. Odměnila jsem ho muffinama, které jsem mu odpoledne upekla. Byla jsem donucena na dívání se na hokej, do kterého jsem se nakonec zamilovala a fandila jsem pomalu více jak David. Během víkendu jsme také vyfotili hodně bláznivou momentku, když jsme se fotili a David řekl něco vtipného a já vybuchla smíchy, David taky. Vyfotilo se to a tu fotku máme oba dva na tapetě telefonu. V sobotu večer David objednal pizzu a šli jsme si sednout kousek od domu na takovou zeď, ze které je skvělý výhled na Prahu. Seděli jsme, jedli pizzu a dívali se na svítící Prahu. Taky mi David lakoval nehty, já mu holila rostoucí vousy. Sladký bylo, když jsem řekla Davidovi že jsem smutná a on odpověděl: "Nejsmutnější lidé mívají ty nejkrásnější úsměvy". Pak že nedokáže rozveselit. Snažili jsme se o společné uvaření špaget a skončilo to pořádnou špagetovou válkou a další asi dvě hodiny jsme museli strávit uklízením kuchyně. Také jsem s Davidem vyzkoušela mou první cigaretu. Nevěděla jsem, že David kouří a vím že je to špatný. I přesto, mě to k někomu přitahuje. Také jsme byli s Davidem hledat první spadlé kaštany. Za pár dní totiž začne podzim. Podzim mám ráda. Všechno je takové hezky zbarvené. Když si člověk uvaří čaj, zapálí voňavou svíčku, čte si a pozoruje z okna přicházející zimu, je to hrozně příjemné. Také jsem se o víkendu rozhodla změnit svůj život. Chci si nechat udělat piercing do rtu, obarvit si vlasy na světlejší odstín a začít chodit pravidelně do posilovny. Také jsem si udělala pořádek ve svém seznamu lidí, které chci ve svém životě. Fred v něm rozhodně není. Začnu na sobě makat, protože jak řekl David "Vše co dělám, dělám pro sebe". Také jsem zjistila že David už s Kate není. Prý mu píše, ale on ji ignoruje. Řekl mi jaká doopravdy byla. Sobecká, namyšlená pipina. Dobrý vzhled však nepopřel. Popsal ji jako vysokou hubenou černovlásku s tmavými oči a hustějším obočím. Ráda prý nosila výrazné rtěnky. Na pleti neměla jedinou chybičku a v jeho popisování jsem zacítila jak si ji v duchu představuje jako překrásnou dívku. Bála jsem se, že se ji nemůžu vyrovnat, ale naštěstí to David zakončil větou "Ale ta dokonalá jsi a vždycky budeš ty" a přidal k tomu sladký polibek na čelo. Tento víkend byl zkrátka úžasnej, dlouho na něj budu vzpomínat s láskou. Máma a Richard jsou šťastní, protože vidí jak si rozumíme a chtějí nás vzít na dovolenou do Itálie. Jestli to vyjde, tak budu hrozně ráda! Přeci jen jsem na dovolené nebyla asi dva roky a vím, že s Davidem bych si to nejvíc užila.
***
Pondělí ráno. Pomalu ale jistě zjišťuji, že mám alergii na ráno. Po probuzením vypadám vždy jako příšera. Stejně tak i dnes. Vstala jsem o něco dřív abych si stihla vyžehlit vlasy. Večer jsem si je totiž myla a šla jsem spát, když byly ještě trochu mokré, takže jsem počítala s tím, že budu ráno potřebovat žehličku. A měla jsem pravdu. Mé vlasy vypadají skoro jako ovečka. Blonďatá ovečka. Jak mám ty vlasy dlouhé, trvá mi poměrně dlouho než je vyžehlím.
Na sebe jsem si vzala mé nové děravé kalhoty, béžový svetr s dvěma černými pruhy na rukou a džínovou bundu.
Rychle jsem si vyčistila zuby a namalovala se. Tentokrát jsem si s líčením dala opravdu záležet. Použila jsem tmavé stíny do záhybu očí a obočí jsem si udělala viditelněji než obvykle. Přeci jen začínám nový život.
Uvařila jsem si na cestu do termo-hrnku kafe a vyšla z domu. Dnes je poslední letní den. Je to celkem znát. Ze stromů už opadávají první lístky a vychází mi kouř z pusy. Teprve svítá, je ještě docela tma. Snažím se jít co nejpomaleji, protože jsem vyšla dřív.
Na zastávce jsem opět první. Neřešila jsem to a posadila jsem se na lavičku. Do uší mi zrovna hrála písnička od Ariany Grande. Zaposlouchala jsem se a v duchu jsem si překládala text písničky. Hrozně mě to baví. Angličtina mě celkově hrozně baví. Usrkávám teplou kávu která mě zahřívá.
Zastávka se začne plnit lidmi. Po chvilce přijede skoro prázdný autobus. Nastoupím, pozdravím polospícího řidiče, pípnu OpenCard a spokojeně si sednu do zadní části autobusu na volnou dvojsedačku. Usadím se a hlavu si opřu o okno. V autobusu je příjemné teplo. Lidé postupně nastupují. Zavřu oči a vnímám písničku. Cítím jak se někdo posadil vedle mě a tak otevřu oči.
Vedle mě sedí ten hezký černovlasý kluk, co semnou jezdí pořád autobusem. Koukal na mě. Srdce se mi zastavilo. Zblízka vypadal ještě líp než z dálky. Nesmím zapomenout na předstíraný nezájem. A tak jsem protočila očima a znovu se opřela o okno. Kluk mi však vyndal z ucha jedno sluchátko a naklonil se k mému uchu.
"Ahoj!" Řekl docela nahlas a zřetelně.
"Čau" Odpověděla jsem a zandala si sluchátko zpět do ucha.
Kluk se však nedal a zase mi vyndal sluchátko z ucha. Čekala jsem že řekne např. Jak se máš, nebo jak se jmenuju. Ale on si to sluchátko dal do svého ucha, hlavu si opřel o opěradlo a zavřel oči. To si dělá srandu?! Nic jsem však neudělala. Oči stále neotvíral a vypadalo, že to ani nemá v plánu. A tak jsem zavřela oči.
Padám, padám a s dopadem na tvrdou zem sebou trhnu. Rychle otevřu oči a zděsím se. Zase se mi zdál ten sen že padám, pak sebou škubnu a probudím se.
"Stalo se něco?" Všimla jsem si kluka vedle sebe
"Ne, jen sen" Odpověděla jsem.
"Aha, to znám. Taky se mi to stává" Usmál se.
Je tak strašně sladký!
***
Autobus zastavil na konečné zastávce a já měla vystoupit. Kluk vedle mě pořád spal s mým sluchátkem v uchu. Tak jsem ho lehce šťouchla do stehna. Otevřel oči. Takhle roztomile rozespalej pohled vidím poprvé v životě. Musela jsem se usmát.
"Je konečná, musíš vystoupit" Řekla jsem mu.
Zvedl se a vyšel z autobusu.
"Dneska jsme si to prohodili. Minule jsem budil já tebe." Vzpomněla jsem si na to, jak jsem usnula a on mě probudil na konečný.
Uklidila jsem sluchátka do kabelky, protože jsem věděla, že si budeme povídat, protože nás čeká ještě společná cesta metrem.
"Jak se vlastně jmenuješ? Zeptal se mě a nastoupil do metra.
"Angee a ty?" Odpověděla jsem a posadila jsem se vedle něm v metru.
"Já jsem Luke" Usmál se.
Dokonalý Luke. Řekla jsem si v duchu a zasmála jsem se.
Během cesty metrem jsme toho o sobě hodně zjistili. Já jsem zjistila že je mu 19 a studuje na policistu. Má malý byt v Praze a rodiče žijí v Londýně. Sem se přistěhoval před pěti lety ke své tetě, protože jeho rodiče chtěli aby uměl perfektně česky. Také jsem zjistila že hraje na kytaru a celkově má hodně rád hudbu. V bytě bydlí sám. Teda když nepočítám kočku jménem Em. Zvláštní jméno, ale je hezký že má kočku. Hodně rád cestuje. Teď na podzim se třeba chystá do Afriky. Více už jsem bohužel nezjistila, protože jsem musela vystoupit. Luke jel dál, tak jsme se rozloučili. Přišel mi zatím docela v pohodě. Opět jsem si dala do uší hudbu a vydala se do školy.
