Sakra. Zaklela jsem v duchu. Musím nějak vychytat moji techniku. Hraju na bicí, tedy.. jen nějakou chvilku. Nemyslím si, že jsem v tom dobrá, ale podle mého ani ne nejhorší.
Zkoušela jsem zahrát něco trochu jiného, ale to už mi vážně nešlo. Chce to ještě sakra hodně tréninku. Najednou jsem dole slyšela ránu. Jasně. Konec zkoušení. Rychle jsem vstala a rychlým krokem jsem šla do kuchyně.
Ano. Je to přesně to, co jsem si myslela. Moje malá sestra se snažila něco ukuchtit, bohužel rozbila mámin oblíbený talířek.
Koukla jsem na ní s pohledem co tu zase provádíš, ale ona na mě hodila psí oči a já se na ni nemohla zlobit.
„Promiň" koukla smutně na talíř, mezitím, co byla zašpiněná od nějakého jídla.
Povzdechla jsem si a usmála jsem na ni. „To je v pohodě, pojď za mnou." Roztáhla jsem ruce a ona mi vběhla do náruče.
„Kdy se vrátí maminka?" promnula si oči a koukla na mě. Podívala jsem se na hodiny. Bylo šest večer. Máma se podle mě vrátí až tak kolem půlnoci.
„Noo, hned tak to nebude." Hravě jsem ji drnkla do nosu. Bylo vidět, že jí je smutno. Mně bohužel taky.
Teď to zní, jak kdyby máma chodila někde bůh ví kde, ale tak to není.
Je v práci. A brzy ráno jde do druhé práce. Jsme teď v takové trochu těžší situaci, jestli se tomu tak dá říct.
Ale o tom vám asi povím příště..
~~~
Zdravím vás <3
Je to nezvyk co? Pro mě taky děcka xdd. Píšu po 6 letech, tak snad se to bude dát číst hehe. Tohle je jen kraťoučká část na začátek. Za každý feedback budu hrozně ráda, love u all🫶🏻.
ČTEŠ
We are not meant to be. // Tom Kaulitz
RomanceA stejně si myslím, že jsme si byli vždycky souzení.." kouknul na mě těma jeho jeho hnědýma očima. Snímala jsem každičký detail jeho obličeje, který už tak dobře znám. „Nikdy jsme nebyli Tome.."
