We are not meant to be. // Tom Kaulitz

2.

Neslíbila jsem vám minule, že vám o sobě něco povím? Asi ano, že?

Nom, jak už jsem naznačovala, není moc o co stát. Ale tak..když už jsem to načla.

Já nesu jméno Avery, Avery Minell. Ale lidé mě oslovují Ava. Je mi 17 let, a mám ráda hudbu. A to hodně. Je to můj únik od reality..

A ta malá, to je moje sestra Quinn. Quinn Minell. Miluju to jméno. Je jí teprve 7 let.

No, a takhle si tu žijeme. Žijeme tu tři. My dvě a máma. To je náš poklad. Slovy nejde popsat, jak skvělý vztah spolu máme. Je úžasná a dá se říct, že celý její život obětovala nám. Za což jsem ji nesmírně vděčná.

To se ale nedá říct o našem otci. Když jsem byla dítě, měli jsme skvělý vztah. Určitě to znáte, tatínkova holčička. Jezdili jsme na výlety, učil mě spoustu věcí, nebyl by den, kdybych k němu nevzhlížela. Byl to skvělý otec.

Ale potom jsme se přestěhovali a táta si našel novou práci. Nejdřív vypadal, že odejde. Nebavilo ho to. Ale neodešel. Našel si tam milenku. Mámu vodil za nos rok a půl. Vlastně chvíli po tom, co se narodila Quinn. Potom začal i pít, jezdil s ní všude možně, až ho potom oškubala o co mohla. No a potom se to provalilo.

Táta se opil a myslel si, že je máma v práci. Dovedl si tu milenku domů. Dovedl si ji do ložnice a všichni si můžeme domyslet, co chtěli dělat. Ale máma se zrovna vracela domů dřív.

Já spala, ale pak jsem slyšela, jak máma přišla domů, a to mě vzbudilo. A najednou to přišlo.
Nikdy nezapomenu tu hádku. Zakrývala jsem si uši, ale spoustu věcí jsem slyšela.

Máma řvala a házela věcmi. Nebo, aspoň mi to tak přišlo, podle toho co jsem slyšela. Ta milenka tam něco řvala po mámě, do toho se přidal i táta. Bylo to hrozný.

Trvalo to snad celou noc. Ale táta zůstal.
Máma ho nevyhodila.

Potom už ani nebýval doma. Byl pořád s ní. Každou noc jsem slyšela mámu, jak v ložnici brečí.

Vždycky jsem se k ní šla přitulit, a ona mi povídala pohádku.

Jeden večer jsme spolu usnuli v ložnici, a táta se vrátil opilý. Rozrazil dveře a shodil pár věcí z poličky.

Opile přišel k máme a začal ji mlátit. To mě hned vzbudilo. Začala jsem hystericky brečet a řvát, ať toho nechá. Bouchala jsem do něj, ale jen mě odhodil a já spadla na zem.

Máma mě okřikla, ať zůstanu na zemi.
Zavřela jsem oči a zacpala si uši.

Nikdy na tu noc nezapomenu. Tu noc můj otec už nebyl můj otec. Jen slaboch. Slaboch a podvodník. Něco se ve mě tak moc zlomilo.

Když přestal mámu mlátit, pokojem se rozvinulo obrovské ticho. S obrovským strachem jsem otevřela oči a viděla, jak se na mě koukal. Už to nebyl on. Nekoukal se na mě jako na dceru. Jen se rozhlédnul a odešel.

Hned jsem běžela k mámě. Byla celá ubrečená a od modřin. Viděla jsem, jak se snažila být silná.

Tu noc jsme si řekly, že se odstěhujeme někam hodně daleko. Bylo mi tenkrát 12 a Quinn byly 2 roky, takže jsme neměly moc na výběr.

Odstěhovali jsme se k babičce na venkov. Tam jsme měli konečně klid. Máma se rozvedla, a my byli všichni konečně šťastní.

Jenže před rokem babička bohužel zemřela, takže jsme se přestěhovali sem. Do Washingtonu.

Jsme tu přes rok a musím říct, že jsem zatím moc spokojená. Mám tu svoji skupinku kamarádů, Quinn se ve škole taky daří a máma je moc spokojená. Je v kontaktu s jedním mužem, tak snad jim to vyjde.

Jediné, co není ideální je naše finanční situace. Máma má dvě práce, aby to vše utáhla.

Až mi bude 18, musím se podívat po nějaké brigádě, abych ji mohla co nejvíce pomoct.