We are not meant to be. // Tom Kaulitz

28.

Den plesu/koncertu

Tak a je to tady. Sobota a to znamená, že hrajeme na tom plese. Jsme na to připraveni? Ne. Tentokrát jsme to hodně zanedbali, ale aspoň jsme se poučili do příště, že je fakt potřeba trénovat.

Přetočila jsem se k Tomovi. Spokojeně spal a mně bylo líto ho vzbudit, tak jsem ho aspoň probouzela polibky.

„Mmm ... nechcu vstávat.." ospale bublal, ale vtáhl mě do objetí.

„Lásko mně taky ne, ale za hodinu zkoušíme." šeptla jsem a on se začal pomalinku probouzet.

„Dobré ráno teda.." řekl jeho ranním chraplákem. Jeho ranní hlas? Skvělá to věc. Hladil mně po zádech a byl pořád v polospánku.

„Dobré." usmála jsem se na něj a on hned spojil naše rty.

„Zase bych dneska nejradši nic nedělal. Jen bych tady s tebou ležel, jedl a píchal." zasmál se.

„Viděla bych to stejně.." zasmála jsem se.

Ale povinnosti volají. Vstala jsem a protáhla jsem svoje tělo. Tom vstal taky.

Šla jsem roztáhnout žaluzie a najednou jsem cítila něčí ruce na svém zadku.

„Hele.." otočila jsem se na něj.

„Musíme už něco dělat, nebo to nestihnem." šibalsky jsem se na něj usmála.

„Já bych věděl co." zkousl mi ušní lalůček a přitáhl si mě blíž k sobě.

„To nepůjde hele.." trošku jsem ho provokovala a o pár kroků jsem od něj popošla.

„Tak koukej." opět to řekl ranním hlasem a rychlým krokem přešel zpět ke mně. Vysadil mě na jeho skříňku, kde mi tenkrát na té párty desinfikoval stehno.

Začali jsme se vášnivě líbat. Jo, myslím, že povinnosti počkají. Měla jsem jen jeho tričko a kalhotky. Tričko letělo někam na druhou stranu pokoje a kalhotky na tom byly dost podobně. Já mu sundala jeho spodní prádlo.

Rukama jsem mu jezdila po celém těle. Podíval se mi do očí a tvrdě spojil naše těla. Oba jsme vzdechli nad tím příjemným pocitem. Vše se začlo odehrávat a mám pocit, že ta skříňka se asi brzy rozpadne.

Bylo to úžasný, motýlci, euforie, tolik vášně v jednu chvíli, nemohla jsem se toho nabažit. Jeho pravá ruka mě chytla pod krkem a levou mi mačkal prso. Nepřetrhávali jsme oční kontakt. Bylo to skvělý. Moje nehty se zarývaly do jeho zad nad nekončící euforií. Bože je skvělej.

„Seš sk-skvělej." Snažila jsem se mu říct mezi vzdechy a já viděla, jak se usmál. Polibky se snažil utišit naše vzdechy, ale moc to nešlo.
~~
„Bylo to úžasný. Jako vždycky." usmál se a spojil naše rty.

„Bylo to dokonalý." spokojeně jsem vydechla a prohrábla si vlasy. 

Podívala jsem se na hodiny. A sakra. Ne, že bychom úplně stíhali.

Chtěla jsem jít ještě domů. Chtěla jsem si vzít čisté oblečení a trošku se dát dokupy, ale zkouška nebude snad tak dlouhá, a do večera bude určitě času dost.

Oba jsme se převlékli a šli jsme dolů do kuchyně.

„Dobré ráno." mile jsem pozdravila Billa, který snídal.

„Aby bylo." koukl na mě a vypadal hodně traumatizovaně. Chudák. Asi to slyšel.

„Víš jak jsem ti včera říkal, že mi máte dát signál?" rozhodil rukama. „Já to myslel vážně." Řekl pohoršeně a já se nemohla přestat smát, kdyby jste ho viděli.