We are not meant to be. // Tom Kaulitz

21.

Konec prázdnin/školní rok

Tak a je to tu. Prázdniny skončily. Čeká nás třetí ročník na naší hudební fakultě.

Docela se těším, tenhle rok nás s Tokio Hotelem čeká pár větších projektů, takže jsem zvědavá.

No a jak to všechno pokračuje dál? S Billem, Gustavem a Georgem se vídám normálně, a samozřejmě taky s Nat. Ale s Tomem? Vůbec. Od té doby, co jsme se vrátili z té Itálie dělá, jakoby nic. Teď i hodně flákal naše zkoušky a na spoustu z nich ani nepřišel. Ani mi to nevadí. A je to úplně stejné, jako to bylo předtím. To znamená, že každá naše konverzace skončí hádkou.

Prostě a jednoduše řečeno, je lepší, když nejsme ve stejné místnosti. Což je docela na nic, když teď zkoušíme skoro každý den.
Momentálně se chystám na dnešní zkoušku.
Jsem na to zvědavá, zkoušíme novou písničku, takže bude sranda.
~~

„Tak co, můžeme?" koukl na nás Bill. Všichni jsme sborově přikývli. Dneska je tu i Tom. Radost z toho nemám.

Začali jsme hrát. Zatím to jde dobře.

„Můžeš se už kurva začít soustředit?" vyjel na mě Tom a přestal hrát na kytaru.

„Děláš si prdel? S čím máš zase problém?" nenechala jsem se.

„Tome v klidu. Však se nic neposralo." řekl s klidem Georg.

„Neposralo? Tak jste asi hluchý. Hraješ to od začátku blbě." vyjekl.

„Tome můžeš na moment?" vzal si ho Bill stranou.

Už jsem fakt naštvaná. Tohle se děje každou zkoušku, co tu je. Vstala jsem od bicích a naštvaně jsem si začala dávat věci do batohu.

„Avy, ser na něho. Musíme to dneska nazkoušet." prosebně se na mě Georg podíval a čekal na moji odpověď. Než jsem stihla cokoliv říct, Tom a Bill se vrátili. Vypadali, jakoby se pohádali.

„Nemám na to. Až se začneš chovat nějak normálně, tak mi dejte vědět." propálila jsem Toma pohledem, vzala jsem si batoh na záda a odcházela jsem ze zkušebny. Slyšela jsem Tomův smích. Idiot.

Najednou jsem uslyšela, jak za mnou někdo běží. Otočila jsem a byl to Bill.

„Avy no tak. Vrať se zpátky. Poslední pokus a pak to pro dnešek rozpustíme." koukl smutně.

„Promiň Bille. Mrzí mě to.. zkoušela bych ráda, ale já už na to prostě nemám. Mám ho plný zuby."

„Chápu. Není to s ním lehký. Snad to bude zítra lepší." objal mě a já doufala, že má pravdu.

Šla jsem domů. Pršelo, ale to mi nevadilo. Daleko víc mi vadilo chování Toma. Pomalu ale jistě mi ty zkoušky začíná znechucovat.
~~
Došla jsem domů. Máma má dnes noční, takže stejně zachvíli půjde. Mezitím jsem otráveně přešla do obýváku.

„Copak, dnes zkouška nešla?" opatrně se zeptala. Asi je to na mě hodně vidět, hádám.

„Ne.. nešla. Tom se opět chová jak debil." zaklela jsem. Máma ví o všech členech té naší skupiny. Jen teda Billa a Nat viděla naživo.
Jen neví, že jsem s Tomem spala. To by mě přerazila vejpůl. A já se nedivím, začíná mi pěkně docházet, jaká to byla blbost. I když v ten daný moment jsem to tak cítila, bohužel.

„A co ti říká?"

„Samý blbosti." rozmáchla jsem rukama. „Pořád je podle něj něco špatně. Je na mě věčně protivnej. Prostě..nevycházíme spolu."