We are not meant to be. // Tom Kaulitz

3.

Budík. Otravná to věc. Je šest hodin ráno a já musím vstávat do školy.

Vypla jsem tu řinčející věc a promnula jsem si oči. Jemně jsem se protáhla. Nechce se mi. Vůbec. Vstala jsem z postele a šla jsem roztáhnout žaluzie.

Venku prší. Déšť miluju. Musím říct, že mi to značně zlepšilo náladu. Dnešní den bude totiž taková jedna velká změna.

Plánuju změnit obor. Momentálně studuji umění. Není to o tom, že by mě umění a malba nebavilo, to vůbec ne. Jen už pro to nemám takový zápal. Daleko víc mě to táhne k hudbě.

Probírala jsem to s mámou, a ta mě jen podpořila. Už nad tím přemýšlím delší dobu, snad jsem neudělala chybu. Vše už je zařízené, jediné co dnes musím je jít podepsat papír o přestupu a seznámit se s mojí novou třídou.

Dala jsem si rychlou sprchu a nachystala se do školy. Máma zachvíli vstává. Snažím se jí to usnadnit alespoň ráno. Nachystala jsem pro nás tři snídani a šla jsem vzbudit Quinn.

Nasnídali jsme se a já jsem vzala Quinn do školy. Nebo spíše jsem ji doprovodila. 

Sakra, snad mi neujede můj autobus. Utíkala jsem jako splašená a naštěstí jsem to stihla.

Udýchaná jsem sedla na prázdné místo. Pustila jsem si do uší svoji oblíbenou hudbu.

Čím blíž jsme se blížili ke škole, tím víc jsem začala být nervózní.

Sice zůstávám na stejně škole, ale budu v úplně jiné části budovy. Naše škola je opravdu obrovská a šance, že se budu potkávat se svými kamarády není moc velká. Ale budeme se snažit nějak vídat.

Uf. Nádech výdech. Doufám, že ti moji noví spolužáci budou v pohodě. Třeba se tam ještě dnes s někým spřátelím. Přece jen.. všechny nás tam spojuje jedna vlastnost. Milujeme hudbu.

Autobus zastavil. Pár lidi z něj vyšlo. Naposledy jsem se nadechla. Popadla jsem batoh a vyšla jsem ke druhé časti budovy.

Našla jsem si ředitelnu a zaklepala na dveře. 

„Dále." ozvalo se rázným hlasem.

Otevřela jsem dveře do ředitelny. Vždy to tu bylo krásně upravené.

Moje oči se setkali s panem Hillem. Vždy působil velmi mile.

„Dobrý den. Přišla jsem podepsat ten přestupový papír."

„Aa slečna Minell. Ano ano, vzpomínám si. Posaďte se, hned to přinesu." ukázal na židli a já se posadila.

Během chvilky přinesl daný papír a já to podepsala. Je to oficiální. Mám takovou radost.

Pan Hill mi dal ještě plánek, kde je přesně moje učebna. Sakra zachvilku mi začíná hodina a já jsem absolutně ztracená.

Přidala jsem do kroku a vyšla do učebny. Tenhle plánek je pěkně na nic.
—

Uběhlo 20 minut a já to konečně našla. Jdu pozdě? Ano. Jsem absolutně vynervovaná? Ano. Třída A1 to je ono.

Pořádně jsem se nadechla, zaklepala jsem a vzala za kliku.