5.

601 31 2
                                    

Tak. Dnešní hodiny mám za sebou. Nějak mi nejde do hlavy, že opravdu máme jen 3 hodiny.

Sbalila jsem si svoje poznámky. Najednou jsem si všimla, že někdo stojí u mojí lavice. Byla to jedna z dívek.

Měla dlouhé blonďaté vlasy, průzračně modré oči a vypadala velmi mile.

„Ehm ahoj, já jsem Norah." přátelsky se usmála.

„Ahoj, já jsem Avery." úsměv jsem ji opětovala.

„Napadlo mě, jestli nechceš s námi na oběd a trochu se seznámit. Přece jen teď tu jsme dohromady tři." ukázala ještě na druhou dívku, která mi zamávala.

Vesele za mnou přiběhla. „Ahojky, já jsem Natalia."

„Ahoj Avery, těší mě." dobalila jsem si věci a vyšly jsme.

„Hele, venku je krásně, vyzvedneme si oběd a půjdeme si sednout ven, co ty na to?" Navrhla Norah.

Přikývla jsem a všechny tři jsme si šly vyzvednout oběd. Vybraly jsme si místo na sednutí.

Dvůr byl obrovský a bylo tu hrozně moc studentů. Moje bývalá fakulta měla také podobný dvůr, ale rozhodně ne tak velký.

„Aa tady je naše oblíbený místo." Ukázala Norah a s Natalii si hned zasedly.

Přidala jsem se k nim a společně jsme se pustily do jídla. Musím říct, že v naší škole vaří vcelku dobře. Jasně, že se nic nevyrovná máminu jídlu, ale dneska jsem si opravdu pochutnala.

„Tak Avery, co nám o sobě povíš." Zvědavě se na mě jukla Norah.

„Hele, upřímně.." spolknula jsem sousto, abych mohla pokračovat. „není toho moc co k vyprávění. Bydlíme tu zatím jen pár let, a vlastně obor jsem chtěla změnit, protože ten starý už mě nenaplňoval. Zamilovala jsem si hudbu." pokračovala jsem a holky hltaly každé mé slovo. „Na to konto mi máma pořídila bicí."

„Bicí?!" Vyjekla překvapeně Natalia. „To je kurva hustý, většina lidí u nás ve třídě hraje na kytaru nebo zpívá, ale na bicí tu nikdo nehraje." Napila se ledového čaje.

„No.. zatím se jen učím. Umím sotva jednu písničku. A ani to není žádný zázrak." pokrčila jsem rameny.

„A co vlastně vy dvě?" usmála jsem se a doufala, že mi o sobě taky něco povypráví.

„Noo.. hele u nás to taky není nic extra. My dvě se známe přes 10 let a vyrůstaly jsme spolu." koukla Natalia na Norah.

„Tak jsme se taky rozhodly, že půjdeme na stejný obor." doplnila Norah.

„A je to tu fakt celkem fajn. Aji třídní kolektiv je v pohodě, sice samí  kluci..ale nějak s nima vycházíme. Jako najde se tu pár kreténů, ale ti se daj vždycky ignorovat." Zasmála se Natalia.

Mluvily jsme snad hodiny a hodiny. Holky jsou neskutečně v pohodě. Upřímně jsem ani nečekala, že si s někým hned první den tak moc sednu. 

Koukla jsem na mobil. Vážně jsme tu seděly dvě a půl hodiny. Musím domů.

„Počkej, kde bydlíš? Mohly bychom tě odvést." navrhla Norah.

„Ne, to je v pohodě, nechci vás obtěžovat." mávla jsem rukou a pomalu jsem vstala od stolu.

„Avery.. neobtěžuješ, jinak bych ti to nenabízela." přátelsky se usmála.

„Hele bydlím na Swann Street, jestli víte, kde to je."

„Jasně, to máme po cestě. Tak nasedat a jedem!"
••

Už jsem doma. Musím říct, že dnešek mě docela zmohl. Ale jsem za něj neskutečně ráda. Hlavně jsem ráda, že jsem se spřátelila s holkama. Furt mi ale v hlavě leží ten kluk ze třídy. Snad se začneme taky bavit.

~~

Tak miláčci, další epizoda je venku 🤍. Pardon za zpoždění, ale snad se vám to bude líbit🤍.

Vím, že to zatím není moc záživný, ale nebojte, v dalších epizodách už se to rozjede 😂🤍.

We are not meant to be. // Tom KaulitzKde žijí příběhy. Začni objevovat