23.

716 39 93
                                    

Dnes máme 'koncert' v místním baru. Nehrajeme tam poprvé a lidé jsou tam fajn a podporují nás. Navíc po každém koncertu máme pár drinků zdarma.

Bylo odpoledne a my s Billem jsme dávali dohromady set list. Zahrajeme celkem pět našich písniček a zbytek budou písničky, co chce majitel baru abychom zahráli.

Bill si ještě procvičuje hlasivky a já si v hlavě sumíruju svůj outfit a make-up.
~~

Za hodinu vystupujeme, takže je čas na to pomalu vyrazit. Upravila jsem si vlasy a naposledy jsem se podívala do zrcadla. Myslím, že to vypadá dobře.

„Začínám bejt nervózní

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Začínám bejt nervózní." zrychleně dýchal Bill. Vždycky bývá hodně nervózní.

„Nemusíš být." pohladila jsem ho po rameni. „Vždycky zpíváš nádherně a texty nikdy nezapomínáš." usmála jsem se na něj.

„A na závěr tě jako odměna čeká výborný mojito." mají ho tam fakt výborný.

„To je taky fakt." zasmál se a šli jsme pro Gustava, Georga a Toma.
~~

Jsme v baru a už je tu plno. Teď když vidím, kolik lidí přišlo, tak začínám být taky lehce nervózní.

Najednou kolem mě prošel Tom. Otočil se na mě a zakousl si spodní ret.

„Sluší ti to." koukal se mi do očí a měl ten jeho typický flirtující úšklebek. Mile jsem se usmála. Jemu to taky sluší. Miluju, jak se oblíká. Vážně se občas na Toma a Billa nemůžu vynadívat, co se týče jejich stylu. Jsou oba tak kontrastní, donutí vás to z nich nespustit oči.

Nepřetrhával oční kontakt. Přiblížil se blíž. Jeho ruce přemístil na moje boky. Je mi teď úplně jedno, jestli někdo přijde. Naše rty se skoro dotýkaly. Cítila jsem jeho horký dech.

Spojil naše rty. Je to jako droga. Ty jeho jemné rty, on sám celkově. Odtrhla jsem se od něj. A právě včas. Hned na to přišel Gustav.

„Hele vy dva, za minutu začínáme." pronesl a čekal, až půjdeme za ním.

Došli jsme na takové menší pódium. Majitel nás uvedl a začali jsme hrát.
~~
Přistihla jsem nás s Tomem, že během toho, co hrajeme ze sebe nedokážeme spustit oči. Už je to možná až moc nápadný, takže jsem přerušila náš oční kontakt a koukala se na publikum. Reflektory na vteřinu zasvítili na jednoho kluka. Uviděla jsem ho jen na moment, ale mám dojem, že je to kluk, co chodí k nám na školu.
~~
Máme hotovo. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Celý bar tleskal a my měli hroznou radost. Někdo si může říct, že je to jenom pouhý bar, ale myslím, že to dotáhneme ještě daleko.

„Kurva byli jsme skvělí!" vypískl nadšeně Bill a všechny nás obejmul.

„Mám z toho dobrej pocit. Tohle bylo snad nejlepší vystoupení." pronesla jsem. Najednou za námi došel ten majitel toho baru.

We are not meant to be. // Tom KaulitzKde žijí příběhy. Začni objevovat