We are not meant to be. // Tom Kaulitz

22.

Budík. Fakt tuhle otravnou věc nesnáším.

„Mmmm.." zabrblal Tom do polštáře a víc se ke mně přitulil. Kdo prostě vymyslel ranní vstávání. Tom rozespale otevřel oči a začal se na mě koukat a přitom se usmíval.

„Nekoukej na mě tak." zasmála jsem se a otočila jsem se na druhou stranu.

„Seš snad první holka, které jsem se po ránu neleknul." zasmál se a přetočil si mě nazpět k sobě.

Pohladil mě po tváři a pár pramenů mi zastrčil za ucho. Koukal se mi na rty. Ať to ani nezkouší. Začal se ke mně přibližovat.

„Zapomeň." hravě jsem ho od sebe odstrčila.

„Proč?" zakňučel. „Malá pusa ještě nikoho nezabila."

„Pořád se scházíš s tou holkou a pak něco zkoušíš na mě? Ani omylem." řekla jsem vážně.

„A když se s ní přestanu scházet?" šibalsky zvedl obočí.

„No, kdo ví." provokativně jsem se na něj zašklebila. Ale už musíme vstávat. Unaveně jsem se protáhla a roztáhla jsem rolety. Venku není jinak, než deštivo. Vzala jsem batoh a naházela jsem do něj potřebné věci do školy.
Najednou jsem dole z kuchyně slyšela hluk. Máma? To je divný, aby vstávala takhle brzo po noční. Chtěla jsem se převlíct, ale došlo mi, že mi tu někdo narušuje prostor.

„Klidně se převlíkni, já se rád kouknu." zakousl se do svého piercingu.

„Ne." mrkla jsem na něj a přešla jsem do koupelny. Převlékla jsem se, udělala jsem ranní hygienu a namalovala jsem se. Konečně už vypadám jako člověk. Stále jsem z kuchyně slyšela zvuky. Jo, to nebude Quinn.

Vešla jsem do pokoje a Tom se stále válel.

„Špatná zpráva." řekla jsem a on se hned otočil.

„Lezeš dolů balkonem." zasmála jsem a on se zvedl jedno obočí.

„Co?" nevěřícně se uchechtnul.

„Myslím to vážně. Máma už je vzhůru, a asi by neměla úplně radost, kdyby tě viděla, takže lezeš dolů balkonem."

„Avy ty ses zbláznila. Víš jak je to vysoko?!"

„Vím. Takže být tebou dávám bacha." zasmála jsem se a vyšla jsem z pokoje. Máma už měla hotovou snídani.
~~

Jsme ve škole a je to fakt nuda. Máme nějakou novou učitelku, která podle mě vůbec neví, která bije.

Obě jsme s Nat seděly a hypnotizovaly jsme hodiny.

„Achjo." odfrkla Nat, která měla hlavu podloženou dlaní.

„Štve mě Norah.." řekla tiše, ale ve třídě byl stejně takový hluk, že by ji nikdo neslyšel. A já moc dobře vím, proč ji štve.

„Nat, já nevím co ti na to poradit." mykla jsem rameny. Abych vás uvedla do obrazu, tak Norah se s Nat moc nebaví. Vlastně od té doby, co jí Nat dohodila toho kluka. Což je vlastně teď její přítel a Norah od sebe skoro všechny odstřihla. 

„Ale asi všechno zlý je k něčemu dobrý. Ještě, že jsem poznala aji tebe. V hodně věcech
mě chápeš líp, jak kdokoliv." mile se usmála a já se na ni usmála nazpět.

Konečně zazvonilo. Ještě pár hodin, pak bude zkouška a pak konečně domů. Najednou k naší lavici přišel Tom. Celého jsem ho sjela pohledem. Ten se ale zastavil na jeho baggy kalhotech, které měl na kolenou roztrhané.

„Dlužíš mi nový kalhoty." ukázal na roztržená místa a naznačil na situaci, že sice z toho balkonu slezl, ale asi to nebylo úplně snadný.