Avatar - Emilyana

14. kapitola

Jakmile jsme přistáli ve vesnici seběhlo se k nám několik vesničanů. Seskočili jsme z Ikrana, když v tom k nám doběhla Netiry s Jakeem. ,,Děkuju všem za pomoc. Teď už se můžete jít vyspat.'' Rozkázal Jake a vesničané se odebrali do svých stanů. Jakmile jsme tam stáli sami, Jake promluvil. ,,Kde jste jako byli ? Copak nevíte, že noční lety se musí hlásit ?'' Zírala jsem do země. ,,Promiň tati, chtěli jsme se jenom proletět, ale...'' Neteyam to ani nestačil doříct. ,,Ty máš být zodpovědný. Jsi nástupce Neteyame !'' Křikl Jake. ,,Emilyano a ty máš Ikrana kde ?'' Zeptal se mě Jake. Zvedla jsem oči a řekla. ,,Je mrtvý.'' Cítila jsem mokré slzy na mých tvářích. ,,Cože ? Co se stalo ?'' Zeptala se Netiry. ,,Někdo ho sestřelil když jsme se vraceli z nejvyšší skály.'' Netiry ke mě polekaně přistoupila a prohlédla si mě. ,,Jsi v pořádku ?'' Zeptala se. Objala mě. ,,Co jste proboha dělali na nejvyšší skále ?'' Zeptal se klidnějším hlasem Jake. ,,Dávali jsme si závod.'' Řekl Neteyam. Jake s Netiry si vyměnily pohledy. ,,Jděte si už lehnout. Zítra to probereme.'' Odtáhla jsem se od Netiry a šla k sobě do stanu.
Sedla jsem na postel a otřela si mokré tváře. Najednou dovnitř vešel ustaraný Neteyam. Postavila jsem se a zeptala se. ,,Děje se něco ?'' Chvíli mě jen tak pozoroval. ,,Moc se omlouvám. Věděl jsem, že je to zakázané místo, ale nechtěl jsem, abys přišla o ten výhled. Je to moje vina.'' Neteyam zněl opravdu zklamaně. Nechtěla jsem aby si to bral za vinu. Došla jsem k němu. ,,Nemůžeš za to Nete. Není to tvoje vina. Ten výhled byl opravdu nádherný. Jen si to prosím nevyčítej.'' Stali jsme kousek od sebe. Najednou mě pohladil po tváři a přitáhl k sobě do objetí. Obmotala jsem ruce kolem něho. Takové objetí jsem potřebovala. ,,Dobrou noc.'' Řekl, odtáhl se a šel pryč.

Ahoj, nový díl k příběhu je tady. Snad se vám líbil. Co se asi stane v dalším díle ?? No nechte se překvapit. ⬇️