Avatar - Emilyana

31. kapitola

Seděli jsme u ohně před mojí skálou a povídali si. Slunce už zapadlo, ovšem dnešní noc byla moc krásná. ,,Dřív jsem bydlel na ostrově Tsirey. Vyrostl jsem tam, bylo to tam moc hezké. Neměl jsem žádné sourozence, za to jsem měl nejlepšího přítele. Bylo mi jedenáct, když na naši vesnici zaútočili pozemšťané. Vesničané si mysleli že už tu žádní pozemšťané nejsou, mýlili se. Vypálili celou vesnici, zabili mi rodiče a přímo přede mnou zastřelili Oluka, mého nejlepšího přítele. Jakmile bitva skončila, bylo nás jenom sedm co přežili. Sedli jsme na Ikrany a letěli pryč. Starala se o mě matka Oluka. Zůstali jsme na ostrově Patruka, který nás k sobě uchýlil. Našel jsem si další kamarády, ale nikdy ne už tak blízké jako Oluka. No, a Patruk má tři dcery. Chtěl abych si vzal tu nejstarší a stal se velitelem vesnice. Jenomže já ji nechci. Je příšerná, kdybys jí jen viděla Emilyano. No a tak jsem zdrhnul a teď jsem tady.'' Pozorovala jsem ho po celou dobu jeho vyprávění. ,,A teď mi řekni tvůj příběh.'' Zaváhala jsem. ,,To co se ti stalo mě moc mrzí.'' Řekla jsem a začala s vyprávěním. Řekla jsem mu všechno. O to jak jsem se tu narodila a rodiče zemřeli. Jak mě poté pozemšťané unesli zpátky na Zem, kde jsem vyrostla, chodila do školy a měla své přátelé. Jak mě Alex unesl zpátky sem, a chtěl abych bojovala proti Avatarům. Řekla jsem mu všechno co mi Alex provedl a jak jsem se ocitla v lese. Následně jak mě objevila Netiry a já pak žila se Sulliovými. ,,Byla jsem součást rodiny.'' Řekla jsem mu o útoku pozemšťanů a o tom, jak mě Alex málem zabil. Pověděla jsem mu o Kiry, Tuk, Loakovi a hlavně o Neteyamovi. Také jsem mu řekla jak jsem přišla o svého prvního Ikrana a o Neteyama. Řekla jsem mu o Lucy a její rodině. O Jakeovi a o tom, co si o mně myslel, že jsem hroznou. ,,No a teď jsem už čtyři měsíce tady.'' Zakončila jsem a otřela si slzu stékající po tváři. Adeam ke mně mlčky došel a sedl si vedle. ,,Moc mě to mrzí.'' Řekl a objal mne. Též jsem ho objala. ,,Emilyano můžu se tě zeptat ?'' ,,Jasně.'' Řekla jsem a přerušila objetí. ,,Kdyby sis mohla vybrat. Vrátila by ses teď na Zem, nebo bys zůstala tady a byla Avatarem'' Zadívala jsem se na něj. ,,Zůstala bych zde. Pozemšťané jsou zlí. Nevěděla jsem, že něco takového dokážou. Nechci s nimi mít nic společného.'' Řekla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. Cítila jsem jeho hlavu na té mé, a pak jsme jen mlčky hleděli do ohně.

Ahoj, další kapitola je k přečtení. Líbila se ? Co myslíte že se bude dít dal ? Emilyana s Adeamem se nyní svěřili, ale budou si věřit i nadále ? ⬇️