Avatar - Emilyana

34. kapitola

Přistála jsem s Ikranem ve vesnici a odehnala ho pryč. Sebrala jsem ze země první pistol kterou jsem viděla, skontrovala náboje a začala střílet po pozemšťanech. Probíhala jsem mezi stany a sestřelovala je jako mouchy. Najednou začal střílet někdo po mně. Utíkala jsem a snažila se mu vyhnout. Kulka prolítla těsně kolem mé hlavy. Náhle mě někdo chytl za ruku, zatáhl za jeden strom a pozemšťana snažících se mě zabít zastřelil. Pak se na mě podíval. ,,Neteyame.'' Řekla jsem a pozorovala ho. ,,Jsi v pořádku ?'' Zeptal se vyděšeně a prohlédl si mne. ,,Jo, jsem. A ty ?'' Jen se na mě díval a pevně mě objal. ,,Musíme jít.'' Řekla jsem a vzpomněla si na Adeama. Sesbírala jsem pár šípů povalujících se po zemi. ,,Alex žije. Drží na lodi Loaka.'' Podívala jsem se vyděšeně směrem k lodi. ,,Tak jdeme !'' Řekla jsem a rozběhla se směrem k lodi. Kolem lodi nikdo nestál, ale na ní bylo hodně pozemšťanů. Vyběhla jsem po nějakých schůdkách na loď a sestřelovala jednoho pozemšťana po druhém. Po chvíli jsem našla Loaka na palubě letecké lodi. Stál u něj pouze Alex. Namířila jsem na Alexe a chtěla vystřelit, ale v ten moment k němu skočil Jake s Netiry. ,,Pusť ho.'' Řekl Jake. ,,Ne, znova už takové štěstí mít nebudeš.'' Řekl Alex. ,,Já ho nechci. Chci Emilyanu, kde je ?!'' Zakřičel Alex a stiskl Loaka ještě pevněji. ,,Není tu. Odešla.'' Řekl Jake. ,,Tím pádem mi nezbývá nic jiného, než zabít jeho.'' Ušklíbl se Alex a vytáhl nůž z opasku. ,,Ne !'' Zakřičela jsem a vyšla zpoza rohu. ,,Já jsem tady.'' Řekla jsem a šla k němu. ,,Nech ho jít a půjdu s tebou.'' Navrhla jsem. Alex odhodil Loaka a chytl za ruku mě.
Loak se schoval za rodiče, jenž ze mě nespouštěli oči. ,,Co od ní chceš ?!'' Zakřičel Neteyam a seskočil k rodičům. ,,Informace a pak také její krev. Má bojovný dar, může se rozšířit.'' Snažila jsem se mu vycuknout, nešlo to. Neteyam namířil šípem přímo na mě. ,,Ale potřebuješ ji živou !'' Zakřičel a já se stejně s ostatními vyděsila. ,,Nezabiješ ji.'' Uchechtl se Alex. Vyměnili jsem si s Neteyamem pohledy. Měli jsme plán. Dvakrát jsem hvízdla a v okamžiku se k nám snesl můj Ikran. Navijštinou jsem mu přikázala aby zaútočil na Alexe, který mě zrovna držel. Alexe útoky Ikrana rozhodily a povolil stisk. To Neteyam hned vystřelil šíp a já se Alexovi vyškubla. Šíp Alexe trefil. Spadnul na zem a zemřel. Doběhla jsem k Neteyamovi a skočila mu do náruče. ,,.Miluju tě.'' Řekl. Podívala jsem se mu do očí a řekla. ,,Miluju tě.''

Ahoj, konec bitvy je tady. Líbilo se ? Doufám že ano. A co myslíte že se bude dít dál ? Nechte se překvapit. ⬇️