Avatar - Emilyana

26. kapitola

,,Lucy, chtěl jsem s tebou o tom mluvit, ale byla jsi pryč.'' Řekl Neteyam a postavil se. ,,Víš že se máme brát a nabalíš si nějakou...no..'' Jakmile to dořekla, postavila jsem se a jestli jsem měla nějaký přívětivý úsměv na tváři, tak teď tam nebylo nic. ,,Hele Lucy, já samozřejmě vím o té blbé dohodě, ale promiň, já ji nedodržím.'' Lucy se po Neteyamových slovech naštvala ještě víc. ,,Ta dohoda je sepsaná a ty moc dobře víš, že rozkazy velitelů se musí dodržovat !'' ,,Ano, to vím.'' Řekl Neteyam a koukl na mě, čímž mě rozhodil. ,,Ale já tě nechci Lucy.'' ,,Takže ty budeš místo mě s nějakou pozemšťankou ?!'' Vykřikla. ,,To koukáš, co Emilyano. Pročpak jsi mi lhala o tvojí identitě ?'' Zeptala se. Neteyam si mě nechápavě přeměřil. ,,Jak to víš ?'' Zeptala jsem se chladně. ,,Jake nám všechno řekl. O tobě a vašem novém vztahu.'' Říkala to všechno tak namyšleně. ,,Já tě varovala Em. Říkala jsem že se mi líbí, ať se klidíš, ale ty...'' nedokázala jsem to dál vydržet a tak jsem jí skočila do řeči. ,,Ne Lucy. Myslíš že mě tím rozhodíš ? Chápu že máte nějakou dohodu, ale pořád se nemusí dodržet. Stačí aby se Neteyam neujal vedení a máš po dohodě.'' To co jsem jí zrovna řekla ji dost znervózněla. Opravdu stačilo, aby se Neteyam neujal vlády a dohoda by padla. Všimla jsem si Neteyamova pohledu upřeného na mě. ,,Měla bys jít Lucy.'' Řekl Neteyam. Lucy si odfrkla a odešla.
Chvíli jsme jen tak stáli a hleděli jeden na druhého. ,,Em, nemůžu se vzdát velení. Tátu by to zničilo. Připravuju se na to celý život a vesnice mě potřebuje.'' ,,Já vím.'' Řekla jsem. ,,Ale stejně doufám že se té svatbě vyhneme.'' Řekla jsem a udělala pár kroků k němu. On ale couvl a zahleděl se do země. ,,Nete ? Co se děje.'' Řekla jsem a nahrnuly se mi slzy do očí. ,,Já si ji opravdu musím vzít.'' V ten moment mi prasklo srdce. ,,Vždyť si říkal že.. ,,Já vím Em, ale mluvil jsem s otcem. Je to nutné opravdu. Vesnice to potřebuje.'' Začali mi stékat slzy po tváři. ,,Em já to taky nechci. Miluju jenom tebe. K ní nikdy neucítím to co k tobě. Ničí mě, že si tě prostě nemůžu teď hned vzít. Promiň.'' Tekli mi slzy. ,,Takže, tohle je konec ? Nebudeš o nás nijak bojovat ?'' Vzlykala jsem. ,,Em, já tě miluju...'' ,,Já tebe taky.'' Skočila jsem mu do řeči. Pohladil mě po tváři a políbil. ,,Ano Em, toto je konec.'' Odešla jsem ze stanu. Nebyla jsem naštvaná, věděla jsem že ji nemiluje a že nemá na výběr, ale zlomilo mě to.

Ahoj, další kapitola je k přečtení. No, neskončilo to moc hezky, ale nebojte, toto není definitivní konec. Jen čtěte dál. ⬇️