Avatar - Emilyana

29. kapitola

Dny ubíhaly jako voda. Ani jsem se nenadála a zjistila jsem, že na svém ostrově žiji už tři a půl měsíce. Také jsem nedávno oslavila své šestnácté narozeniny, sama. Pořád objevuji nová místa tohoto ostrova, líbí se mi tu. Zrovna jsem se procházela po jedné louce a trhala pár bílých kytek do svého domu ve skále, když mi kolem hlavy proletěl šíp a zapíchl se do nedalekého stromu. Lekla jsem se, ale toto místo a můj nový život mě toho hodně naučil. Pramen mých dlouhých tmavých vlasů co mi spadl do tváře jsem si dala zpátky za ucho.  ,,Střílení ti moc nejde.'' Řekla jsem a dál si všímala bílých kytek. Zaslechla jsem šustění v keři a poté blížící se kroky. ,,Promiň, příště se snad trefím.'' Řekl neznámý hlas, jenž mě přinutil se otočit. Kousek přede mnou stál cizí kluk, tak v mém věku. Byl o něco vyšší a v ruce svíral luk s jedním šípem. Já u sebe žádnou zbraň neměla. Pozorovala jsem ho a on mě. ,,Nevěděl jsem že tu někdo žije.'' Řekl. ,,No, nikdo kromě mě tu nebydlí.'' ,,To vlastníš celý ostrov ?'' Ušklíbl se. ,,Ano.'' Odpověděla jsem. ,,Co tu chceš ?'' Zeptala jsem se podrážděně. ,,Hledám místo, kde se mohu úkryt.'' Řekl. ,,Před kým ?'' Zeptala jsem se a nadzvedla obočí. ,,Před pár Avatary, co na mě nemají zrovna dobrý názor.'' ,,Ale, copak jsi jim provedl ? Snad ses je nepokusil zastřelit.'' Řekla jsem a rozešla se pomalu ke své skále. Neznámý chlapec mě následoval. ,,No, spíš jsem nesplnil jejich rozkaz. Chtěli abych se oženil s nějakou Avatarkou, utekl jsem.'' Zastavila jsem se a prohlédla si ho. ,,Jak se jmenuješ ?'' Zeptal se. Otočila jsem se a pokračovala dál ke své skále. ,,Emilyana, a ty ?'' ,,No Emilyano, já jsem Adeam.'' Zrovna jsme byli před mojí skálou. ,,Tady žiješ ?'' Zeptal se, když jsem dávala kytici do vázy. ,,Ano, už skoro čtyři měsíce.'' Odpověděla jsem. ,,A proč žiješ zde a tak sama ?'' Nic jsem na to neřekla. ,,Ty se taky před někým schováváš že ?'' Pokračoval s otázkami. ,,Co ode mě chceš Adeame ?'' Zeptala jsem se a položila vázu na stůl. Očkem jsem koukla po svém luku s šípy. ,,No, nemohl bych tady zůstat, prosím ? Nemám kam jít a jestli mě chytí, tak mě zabijí.'' Došla jsem k němu a zastavila se kousek před ním. ,,No dobře, můžeš.'' Na tváři se mu vykouzlil obrovský úsměv. ,,Děkuju, děkuju moc.''
,,Máš Ikrana ?'' Zeptala jsem se ho, když se uklidnil. Hvízdnul a po chvíli se vedle nás snesl velký modrý Ikran s černými pruhy. ,,Je moc krásný.'' Řekla jsem a pohladila si ho. ,,Mám ho od svých osmi let.'' ,,Jestli chceš, tak ho můžeš dat k tomu mému. Je zvyklí na společnost a teď je tam sám.'' Řekla jsem a dovedla ho ke skále, kde se nacházel můj nádherný Ikran. ,,Děkuju Emilyano.'' Řekl a nechal svého Ikrana u toho mého. Poté jsem mu ukázala svoji skálu, a pár jiných dobrých míst na bydlení. Kupodivu si vybral skálu hned kousek od té mé, tudíž bydlíme kousek od sebe. ,,Kolik ti je ?'' Zeptal se, když jsme se usadili u jednoho malého vodopádu. ,,Šestnáct a tobě ?'' ,,Sedmnáct. Emilyano ještě jednou moc děkuju.'' Podívala jsem se mu do očí a zeptala se. ,,Co tě to vůbec napadlo po mně hned střílet ?'' Odmlčel se. ,,Bál jsem se a zpanikařil. Střílelo po mně už tolik Avatarů. Nikomu nevěřím.'' Vykouzlil se mi na tváři soucitný pohled. ,,No, ještě že neumím střílet.'' Dodal. ,,Můžu tě to naučit.'' Řekla jsem a usmála se. ,,Umíš střílet ??'' Optal se. ,,No jasně že ano. I z pistolí.'' ,,Odkud vlastně jsi ?'' Podívala jsem se na něj a řekla. ,,O tom až jindy Adeame.'' Kývl hlavou a zahleděl se do vodopádu.

Ahoj, nová kapitola je tu. Líbila se ? Co říkáte na Adeama ? Myslíte že se z nich stanou přátelé ? No nechme se překvapit. ⬇️